Krajskému
soudu v Ostravě pobočka v Olomouci
p
r o s t ř e d n i c t v í m
Okresního
soudu v Šumperku
k č.j.
3 T 109/2017
Obžalovaný:
Marek Rybář, nar. 11. 12. 1977, bytem 100 00 Praha 10,
Škvorecká 1931/5
zast. obhájkyní, JUDr. Janou Špičkovou, advokátkou v
Zábřehu, Valová 16
pro
zločin výroba a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle ustanovení § 283 odst.
1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, dílem dokonaným, dílem
zůstavší ve stádiu pokusu podle ustanovení § 21 odst. 1
trestního zákoníku
O
d v o l á n í obžalovaného proti rozsudku Okresního soudu v
Šumperku, č.j. 3 T 109/2017
T
r o j m o .
-2-
Proti
rozsudku Okresního soudu v Šumperku č. j. 3 T 109/2017 ze dne 12.
10. 2017 podává obžalovaný prostřednictvím své obhájkyně
toto
o
d v o l á n í :
Napadeným
rozsudkem byl obžalovaný uznán vinným ze spáchání zločinu
výroba a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a s jedy podle ustanovení § 283 odst. 1, odst. 2
písm. c) trestního zákoníku, dílem dokonaným, dílem zůstavší
ve stádiu pokusu podle ustanovení § 21 odst. 1 trestního zákoníku
a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 2,5 ( dva a půl)
roku. Výkon uloženého trestu mu byl podmíněně odložen a
stanovena zkušební doba v trvání 4 (čtyř) roků.
Dále
byl obžalovanému uložen trest propadnutí věci a to 17150,73
gramů rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii a 4,8 gramu
hašiše a dále skleněné dýmky, uložené ve skladu OMTZ Frýdek
Místek.
Obhajoba
má zásadní připomínky k odůvodnění rozsudku soudu prvého
stupně. Z tohoto důvodu považuje rozsudek za
nepřezkoumatelný. Soud prvého stupně se nevypořádal s námitky
obhajoby. Dostatečně nezdůvodnil, z jakých
důvodu zamítl návrh obhajoby na výslech svědka Dušana Dvořáka.
Jedním
z principů práva na spravedlivý proces a vylučující libovůli
je řádné odůvodnění rozsudku, tak jak je uvedeno v ustanovení
§ 125 trestního řádu. Dle § 125 trestního řádu by v
odůvodnění mělo být mimo jiné uvedeno,
které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá
skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při
hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně
odporují. Z odůvodnění musí být patrno, jak se soud
vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení
dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil,
když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných
ustanovení zákona v otázce viny a trestu.
Soud
v odůvodnění při provádění a hodnocení důkazů porušil
zásadu uvedenou v ustanovení § 2 odst. 6 trestního řádu.
Z ustálené rozhodovací praxe jednoznačně
vyplývá hranice této zásady, podle níž jsou obecné soudy
(stejně jako všechny orgány činné v trestním řízení) povinny
hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného
na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v
jejich souhrnu. Z uvedené zásady vyplývá i určitý postup a
kritéria hodnocení; důkazy je nutno vyčerpávajícím způsobem
popsat a logicky i věcně přesvědčivým způsobem odůvodnit.
Nároky na odůvodnění a podrobný rozbor provedených důkazů se
potom zvyšují tam, kde si provedené důkazy vzájemně odporují.
V opačném případě, pokud výše uvedený postup není zachován
a z provedených důkazů soud nevyvodí přesvědčivě zjištěný
skutkový stav, nelze považovat proces dokazování za ústavně
konformní. Uvedený požadavek vtělil zákonodárce právě do
soustavy nároků kladených na odůvodnění rozsudku v ustanovení
§ 125 trestního řádu.
Obhajoba
má připomínky ke skutkovým a právním zjištěním v uvedeném
trestném činu. Na základě provedených důkazů nebyla vina
obžalovaného jednoznačně prokázána.
Domnívám
se, že jednání obžalovaného nenaplňuje znaky skutkové podstaty
trestného činu, tak jak předjímá ustanovení § 283 odst. 1 a 2
písm. c) trestního zákoníku.
Objektem
trestného činu je zájem na ochraně společnosti a lidí proti
možnému ohrožení, které vyplývá z nekontrolovaného nakládání
s jedy, omamnými a psychotropními látkami. Obžalovaný opakovaně
u výslechu v rámci přípravného řízení i dnes u konaného
hlavního líčení uvedl, že nikomu konopí neposkytoval ani
neprodával. Vše užíval výhradně pro svou potřebu a pěstoval
pouze k lékařským účelům, protože již několik let se léčí
s lymskou boreliózou a konopí mu jak po fyzické i psychické
stránce velice pomáhá.
Dle
ustanovení § 12 odst. 2 trestního zákoníku „trestní
odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní
spojené lze uplatňovat jen v případech společensky
škodlivých.“ Orgány činné v trestním řízení zcela
rezignovaly na svoji povinnost zdůvodnit, zda obviněnému vytýkané
jednání je jednáním společensky škodlivým ve smyslu citovaného
ustanovení a společenská škodlivost dosáhla určité výše, že
nepostačí uplatnění podle jiných právních předpisů.
Obžalovaný
u výslechu opakovaně zmiňoval svůj špatný zdravotní stav a
důvod proč si pro svou potřebu pěstoval konopí. Domníváme, že
v tomto případě nelze v jednání obviněného spatřovat
společenskou škodlivost.
Z obžaloby
i závěrečného návrhu státního zástupce vyplývá, že se
obžalovaný k trestné činnosti doznal. Máme za to, že se
obžalovaný doznal pouze ke skutkovým okolnostem v tom smyslu,
že cíleně pěstoval konopí, a to za účelem vlastní spotřeby a
léčebným účinkům. V rámci výslechu v přípravném
řízení naopak uvedl, že má za to, že se žádného jednání,
které je v rozporu s ustanoveními trestního zákoníku
nedopustil.
Naopak
obžalovaný je přesvědčen, že by se v dané věci měla
aplikovat ustanovení týkající se okolnosti vylučující
protiprávnost, konkrétně přípustného rizika v ustanovení
§ 31 trestního zákoníku a krajní nouze v ustanovení § 28
trestního zákoníku.
Obhajoba
je přesvědčena, že obžalovaný jednal v čistém zájmu
pomoci sobě, s cílem zlepšovat svůj zdravotní stav, ale i
s cílem zachránit život, kdy takové jednání by nemělo být
považováno za protiprávní, trestné, byť z formálního
pohledu by takovéto jednání mohlo být protiprávní podle jiného
právního předpisu.
Celosvětový
trend v civilizovaných zemích směřuje spíše k legalizaci
některých návykových látek, k nimž THC patří, než
k zesilování represe.
Domníváme
se, že jednání obžalovaného nemůže být považováno za
trestné i z důvodu metodiky zjišťování THC v konopí,
což vyplývá z judikatury Soudního dvora Josemans (bod 36-38)
dokládající netrestnost léčby a výzkumu cannabis.
Obžalovaný
dále namítá, že novela zákona o návykových látkách nebyla
řádně notifikována, ač se jedná o tzv. technickou normu a dle
jeho názoru notifikována být měla.
Na
základě uvedeného navrhujeme, aby obžalovaný byl zproštěn
podané obžaloby.
M
a r e k R y b á ř
