Odvolání Krajskému soudu v Ostravě pobočka v Olomouci k rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 12.10.2017 č.j. 3 T 109/2017

Krajskému soudu v Ostravě pobočka v Olomouci
p r o s t ř e d n i c t v í m
Okresního soudu v Šumperku

k č.j. 3 T 109/2017




Obžalovaný: Marek Rybář, nar. 11. 12. 1977, bytem 100 00 Praha 10, Škvorecká 1931/5

zast. obhájkyní, JUDr. Janou Špičkovou, advokátkou v Zábřehu, Valová 16


pro zločin výroba a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle ustanovení § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, dílem dokonaným, dílem zůstavší ve stádiu pokusu podle ustanovení § 21 odst. 1 trestního zákoníku

O d v o l á n í obžalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku, č.j. 3 T 109/2017

T r o j m o .












-2-

Proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku č. j. 3 T 109/2017 ze dne 12. 10. 2017 podává obžalovaný prostřednictvím své obhájkyně toto

o d v o l á n í :

Napadeným rozsudkem byl obžalovaný uznán vinným ze spáchání zločinu výroba a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle ustanovení § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, dílem dokonaným, dílem zůstavší ve stádiu pokusu podle ustanovení § 21 odst. 1 trestního zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 2,5 ( dva a půl) roku. Výkon uloženého trestu mu byl podmíněně odložen a stanovena zkušební doba v trvání 4 (čtyř) roků.
Dále byl obžalovanému uložen trest propadnutí věci a to 17150,73 gramů rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii a 4,8 gramu hašiše a dále skleněné dýmky, uložené ve skladu OMTZ Frýdek Místek.
Obhajoba má zásadní připomínky k odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně. Z tohoto důvodu považuje rozsudek za nepřezkoumatelný. Soud prvého stupně se nevypořádal s námitky obhajoby. Dostatečně nezdůvodnil, z jakých důvodu zamítl návrh obhajoby na výslech svědka Dušana Dvořáka.
Jedním z principů práva na spravedlivý proces a vylučující libovůli je řádné odůvodnění rozsudku, tak jak je uvedeno v ustanovení § 125 trestního řádu. Dle § 125 trestního řádu by v odůvodnění mělo být mimo jiné uvedeno, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.
Soud v odůvodnění při provádění a hodnocení důkazů porušil zásadu uvedenou v ustanovení § 2 odst. 6 trestního řádu. Z ustálené rozhodovací praxe jednoznačně vyplývá hranice této zásady, podle níž jsou obecné soudy (stejně jako všechny orgány činné v trestním řízení) povinny hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Z uvedené zásady vyplývá i určitý postup a kritéria hodnocení; důkazy je nutno vyčerpávajícím způsobem popsat a logicky i věcně přesvědčivým způsobem odůvodnit. Nároky na odůvodnění a podrobný rozbor provedených důkazů se potom zvyšují tam, kde si provedené důkazy vzájemně odporují. V opačném případě, pokud výše uvedený postup není zachován a z provedených důkazů soud nevyvodí přesvědčivě zjištěný skutkový stav, nelze považovat proces dokazování za ústavně konformní. Uvedený požadavek vtělil zákonodárce právě do soustavy nároků kladených na odůvodnění rozsudku v ustanovení § 125 trestního řádu.
Obhajoba má připomínky ke skutkovým a právním zjištěním v uvedeném trestném činu. Na základě provedených důkazů nebyla vina obžalovaného jednoznačně prokázána.
Domnívám se, že jednání obžalovaného nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu, tak jak předjímá ustanovení § 283 odst. 1 a 2 písm. c) trestního zákoníku.
Objektem trestného činu je zájem na ochraně společnosti a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá z nekontrolovaného nakládání s jedy, omamnými a psychotropními látkami. Obžalovaný opakovaně u výslechu v rámci přípravného řízení i dnes u konaného hlavního líčení uvedl, že nikomu konopí neposkytoval ani neprodával. Vše užíval výhradně pro svou potřebu a pěstoval pouze k lékařským účelům, protože již několik let se léčí s lymskou boreliózou a konopí mu jak po fyzické i psychické stránce velice pomáhá.
Dle ustanovení § 12 odst. 2 trestního zákoníku „trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých.“ Orgány činné v trestním řízení zcela rezignovaly na svoji povinnost zdůvodnit, zda obviněnému vytýkané jednání je jednáním společensky škodlivým ve smyslu citovaného ustanovení a společenská škodlivost dosáhla určité výše, že nepostačí uplatnění podle jiných právních předpisů.
Obžalovaný u výslechu opakovaně zmiňoval svůj špatný zdravotní stav a důvod proč si pro svou potřebu pěstoval konopí. Domníváme, že v tomto případě nelze v jednání obviněného spatřovat společenskou škodlivost.
Z obžaloby i závěrečného návrhu státního zástupce vyplývá, že se obžalovaný k trestné činnosti doznal. Máme za to, že se obžalovaný doznal pouze ke skutkovým okolnostem v tom smyslu, že cíleně pěstoval konopí, a to za účelem vlastní spotřeby a léčebným účinkům. V rámci výslechu v přípravném řízení naopak uvedl, že má za to, že se žádného jednání, které je v rozporu s ustanoveními trestního zákoníku nedopustil.
Naopak obžalovaný je přesvědčen, že by se v dané věci měla aplikovat ustanovení týkající se okolnosti vylučující protiprávnost, konkrétně přípustného rizika v ustanovení § 31 trestního zákoníku a krajní nouze v ustanovení § 28 trestního zákoníku.
Obhajoba je přesvědčena, že obžalovaný jednal v čistém zájmu pomoci sobě, s cílem zlepšovat svůj zdravotní stav, ale i s cílem zachránit život, kdy takové jednání by nemělo být považováno za protiprávní, trestné, byť z formálního pohledu by takovéto jednání mohlo být protiprávní podle jiného právního předpisu.
Celosvětový trend v civilizovaných zemích směřuje spíše k legalizaci některých návykových látek, k nimž THC patří, než k zesilování represe.
Domníváme se, že jednání obžalovaného nemůže být považováno za trestné i z důvodu metodiky zjišťování THC v konopí, což vyplývá z judikatury Soudního dvora Josemans (bod 36-38) dokládající netrestnost léčby a výzkumu cannabis.
Obžalovaný dále namítá, že novela zákona o návykových látkách nebyla řádně notifikována, ač se jedná o tzv. technickou normu a dle jeho názoru notifikována být měla.
Na základě uvedeného navrhujeme, aby obžalovaný byl zproštěn podané obžaloby.



M a r e k  R y b á ř