Nejvyšší soud České
republiky
Dodatek
dovolání
obžalovaného Ing. Davida Č e c h m á n ka , nar. 25. 11. 1984 ve
Zlíně, trvale bytem Zlín, ul. Pod Vrškem č. p. 6411, proti
rozsudku Krajského soudu v Krajského soudu v Brně, pobočky ve
Zlíně, ze dne 23.2.2017, č.j. 61 T 1/2017 a proti rozsudku
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 5. 2017 č.j. 4 To 33/2017
Důvodem pro podání dodatku
dovolání je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné
nesprávné hmotně právní posouzení, tedy důvod dle § 265b
odst. 1 písm. g) trestního řádu.
Obžalovaní:
-
obžalovaný č. 1. Ing. David Čechmánek, nar. 25.11.1984, bytem Zlín, Pod Vrškem 6411
-
obžalovaný č. 2 David Vybíral, nar. 27.11.1986, bytem Zlín, Lomená 6383
- bez příloh
I.
Podle odborné literatury (Šámal, P. a kol. Trestní řád.
Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3165) dovolacím
důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) může být případ, když
právní závěry soudu jsou v tzv. extrémním nesouladu s
vykonanými skutkovými zjištěními nebo pokud z odůvodnění
rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a
úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními
závěry na straně druhé, resp. případy, když jsou učiněná
skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými
důkazy (srov. ÚS 34/1995-n., ÚS 79/1995-n., ÚS 91/2004-n., ÚS
22/2005-n. atd.). Tyto argumenty totiž používá Ústavní soud k
odůvodnění své vlastní rozhodovací praxe, při které z podnětu
ústavních stížností výjimečně zasahuje do rozhodnutí
obecných soudů, pokud má takový extrémní nesoulad za následek
porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení principů
řádného a spravedlivého procesu, jak vyplývají z čl. 36 odst.
1 LPS, jakož i z čl. 1 Úst (viz souhrnně zejména ÚS
172/2004-n.), a obdobně je používají i některá rozhodnutí
Nejvyššího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
4. 10. 2007 sp. zn. 3 Tdo 668/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 7. 11. 2007 sp. zn. 5 Tdo 1273/2007).
Obžalovaní mají za to, že v jejich případě se jedná právě o
shora uvedený případ. Soudy prvního i druhého stupně totiž
uznali obžalované vinnými z nedovolené výroby a jiného
nakládání omamnými a psychotropními látkami a jedy, když
neuznal obhajobu, že obžalovaní pěstovali konopí pouze pro svou
potřebu a že jej užívali jejich rodinní příslušníci pro
léčebné účely. Obžalovaní jsou doložitelně řádně
registrovaní členové výzkumu Konopí je lék (Cannabis is The
Cure).
Obžalovaní tak mají za to, že jejich obhajoba spočívající v
tom, že konopí pěstovali pro vlastní potřebu a léčbu, nebyla
vyvrácena. Z toho důvodu je nutno aplikovat závěry, k nimž
Nejvyšší soud dospěl v usnesení sp. zn. 3 Tdo 52/2008, v němž
se uvádí, že pokud byla „rostlina konopí setého pěstována
a dále zpracovávaná výlučně pro potřeby alternativní léčby,
pak s ohledem i na ostatní okolnosti mající vliv na konkrétní
společenskou nebezpečnost činu lze učinit závěr, že není
naplněn materiální znak takového činu“. Judikát vychází
z materiálního pojetí trestného činu, jak bylo zakotveno v
předchozím trestním zákoně č. 140/1961 Sb. platném do
31.12.2009. Stávající trestní zákoník č. 40/2009 Sb. nahradil
materiální pojetí trestného činu zásadou subsidiarity trestní
represe zakotvenou v § 12 odst. 2 TZ, která má podobný obsah.
II.
Obžalovaní jsou přesvědčeni, že jejich jednání nevykazovalo
znaky trestného činu, soud tedy jejich jednání nesprávně právně
posoudil. Nenakládali totiž s omamnými a psychotropními látkami
nedovoleně ve smyslu § 283 odst. 1, 3 písm. c) zákona trestního
zákoníku, tj. bez povolení k nakládání s uvedenými látkami ve
smyslu § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách
(dále jen „ZoNL“), neboť z důvodu nadřazenosti práva
Evropské unie (dále jen „EU“ nebo „Společenství“) nelze
na ně nahlížet, že by konali nedovoleně ve smyslu uvedeného
ustanovení trestního zákoníku, tj. že by konali bez povolení ve
smyslu výše uvedených ustanovení ZoNL, a to z následujících
důvodů.
Ačkoliv § 24 ZoNL zakazuje pěstování konopí a tím de facto
znemožňuje vydání povolení k nakládání s konopím dle § 4 a
§ 8 uvedeného zákona, doznal tento absolutní prohibiční režim
odchylky v podobě zákona č. 50/2013 Sb. Zákon č. 50/2013 Sb.,
kterým se mění zákon o léčivech a o změnách některých
souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších
předpisů, zákon o návykových látkách a o změně některých
dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon o
správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, tzv.
zákon „konopí do lékáren“ (dále jen „ZKdL“), jež zavedl
s účinností od 1. března 2014 legální režim pěstování
konopí k lékařským účelům v podobě zejména nově zavedených
§ 24a a § 24b ZoNL a § 79a ZKdL (dále jen „sporná ustanovení
ZkdL“).
Podmínky pro pěstování konopí za lékařskými účely stanovené
sporná ustanovení ZKdL jsou na základě ustálené judikatury
Soudního dvora založené na rozsudku ve věci C-194/94 CIA Security
International, bod 54, vůči obžalovanému a obžalované
nevymahatelné z důvodu, že představují tzv. technický předpis
ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES, který,
ačkoli měl, tak nebyl Evropské komisi (dále jen „Komise“)
oznámen.
K uvedenému závěru je třeba dospět na základě následujících
skutečností:
Ustanovení § 24a a § 24b ZoNL představují čistě národní
právní úpravu, tj. jejich přijetí není žádným způsobem
požadováno unijními právními předpisy, což by vedlo ke
zproštění ČR od povinnosti oznámit ZKdL Komisi dle čl. 10 odst.
1 první odrážka směrnice 98/34/ES.
V případě § 24a a § 24b ZoNL se jedná o technický předpis v
podobě tzv. jiného požadavku ve smyslu čl. 1 bod 3 ve spojení s
bodem 9 směrnice 98/34/ES, jehož neoznámení ve fázi návrh
předpisu podléhá sankci nevymahatelnosti.
Dle čl. 1 odst. 3 směrnice se „jiným požadavkem“ rozumí
„požadavek […] kladený na výrobek zejména z důvodu ochrany
spotřebitelů […], který má vliv na jeho spotřební cyklus po
jeho uvedení na trh, […], pokud tyto podmínky mohou významně
ovlivnit […] uvedení na trh“ daného výrobku.
Je nesporné, že § 24a a § 24b ZoNL stanoví požadavky na určitý
výrobek, a sice konopí za léčebnými účely, uložené především
z důvodu ochrany spotřebitelů.
Dále se požadavky § 24a a § 24b ZoNL týkají používání
výrobku ve smyslu čl. 1 bodu 9 směrnice 98/34/ES.
Mimoto se požadavky § 24a a § 24b ZoNL týkají životního cyklu
daného výrobku (konopí za léčebnými účely) po uvedení na
trh. V předmětné věci dochází k uvedení výrobku na trh
(nejpozději) při dodání konopí za léčebnými účely Státním
úřadem pro kontrolu léčiv (dále jen „SÚKL“) provozovateli
lékáren dle § 24 odst. 2 ZoNL.
To zcela odpovídá definici nařízení Evropského parlamentu a
Rady (ES) č. 2008/765/ES, kterým stanoví požadavky na akreditaci
a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh
stanovující obecnou definici pojmu „uvádění na trh“
definovaného jakožto „první dodání výrobku na trh“ (čl. 2
bod 2 daného nařízení), pod kterým je třeba rozumět „dodání
výrobku k distribuci […] na trh […] v rámci obchodní činnosti,
ať už za úplatu nebo bezplatně“ (čl. 2 bod 1 daného
nařízení).
Je nesporné, že při dodání konopí za léčebnými účely
Státním úřadem pro kontrolu léčiv (dále jen „SÚKL“)
provozovateli lékáren dochází k dodání výrobku k distribuci na
trh ve smyslu výše uvedeného. Tato činnost je vykonávaná za
úplatu, jak vyplývá z § 24b odst. 2 ZoNL, jež stanovuje cenu za
převod konopí provozovateli lékárně. Stejně tak je třeba na
SÚKL v předmětném ohledu nahlížet jakožto vykonávající
obchodní činnost v podobě subjektu, kterému byl státem svěřen
obchodní monopol ve smyslu čl. 37 Smlouvy o fungování EU, což
jednoznačně dokládá, že z hlediska unijního práva SÚKL v
předmětném ohledu vykonává obchodní činnost ve smyslu čl. 2
bodu 1 nařízení č. 2008/765/ES.
Sporná ustanovení ZKdL dále představují „podmínku“
vztahující se na používání dotčeného výrobku (konopí),
která může významně ovlivnit jeho uvedení na trh. V této
souvislosti je zřejmé, že distribuční monopol lékáren na
základě sporných ustanovení ZKdL (viz např. výraz v § 24b ZoNL
o dodávce konopí „výhradně provozovateli lékárny k přípravě
léčivých přípravků“) zásadním způsobem ovlivní uvedení
na trh léčebného konopí v porovnání se stavem, kdyby bylo volně
obchodovatelné za tržních podmínek nabídky a poptávky. Nutno si
uvědomit, že konopí je samo o sobě léčebné, tj. pro jeho
léčebné vlastnosti není třeba farmaceutického zpracování.
Státní požadavek v podobě dodání konopí vybranými dodavateli
SÚKL, jež jej dále dodá do lékáren, nemá samo o sobě léčebnou
hodnotu, ale má zabránit legálnímu pěstování, užívání a
obchodovatelnosti konopí za léčebnými účely, čímž
jednoznačně významně ovlivňuje uvedení na trh v porovnání s
ostatními volně obchodovatelnými výrobky.
Za účelem předejít účelovému argumentu, že konopí je omamnou
látkou a tudíž nelze na ni nahlížet jako na běžný výrobek,
lze jednoduše odkázat na rozsudek Soudního dvora ve věci C-137/09
Josemans, zejména body 37 až 41, v jehož rámci Soudní dvůr
potvrdil význam omamných látek jako je konopí za léčebnými
účely a i jejich a priori obchodovatelnost podléhající
přezkumu unijním soudem z hlediska unijního práva.
Uvedené tvrzení o nutnosti oznámit ZKdL byla i potvrzena
Parlamentním institutem Poslanecké sněmovny v březnu 2012, viz
http://cannabis-dukazy.blogspot.cz
a potvrzuje je usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 5.10.2017 č.j.
III. ÚS 3354/2016 v bodu 34
Nelze tak než dospět k závěru, že sporná ustanovení ZKdL
představují technický předpis v podobě tzv. jiného požadavku
ve smyslu čl. 1 bod 3 ve spojení s bodem 9 směrnice 98/34/ES,
jehož neoznámení ve fázi návrh předpisu dle čl. 8 směrnice
98/34 vede k jejich nevymahatelnosti vůči obžalovanému, na
kterého tak nelze hledět v tom smyslu, že nakládal nedovoleně s
omamnými a psychotropními látkami ve smyslu § 283 odst. 1 a odst.
2 písm. c) zákona trestního zákoníku, resp. bez povolení k
nakládání s uvedenými látkami ve smyslu § 4 a § 8 ZoNL.
Obžalovaný č. 1 dále namítá nevymahatelnost ustanovení § 1
odst. 1 ve spojení s přílohou 1, § 1 odst. 2 ve spojení s
přílohou 2 a § 2 ve spojení s přílohou 3 vyhlášky č.
221/2013 Sb., kterou se stanovují podmínky pro předepisování,
přípravu, výdej a používání individuálně připravovaných
léčivých přípravků s obsahem konopí pro léčebné použití,
jež je ratione temporis na předmětnou věc aplikovatelná.
Ustanovení § 1 odst. 1 vyhlášky č. 221/2013 Sb. stanoví ve
spojení s přílohou č. 1 dané vyhlášky jakostní požadavky na
léčebné konopí a představuje tak technickou specifikaci ve
smyslu čl. 1 bod 2 směrnice 98/34/ES, tj. první kategorii
technického předpisu ve smyslu čl. 1 bod 9 směrnice 98/34/ES.
Ustanovení § 1 odst. 2 ve spojení s přílohou 2 dané vyhlášky
stanoví jakostní požadavky na léčebné konopí a představuje
tak technickou specifikaci ve smyslu čl. 1 bod 2 směrnice 98/34/ES,
tj. první kategorii technického předpisu ve smyslu čl. 1 bod 9
směrnice 98/34/ES.
Ustanovení § 2 ve spojení s přílohou 3 vyhlášky 221/2013 Sb.
umožňuje pouze lékaři předepisování léčebného konopí a
představuje tak jiný požadavek ve smyslu čl. 1 bod 3 směrnice
98/34/ES, tj. druhou kategorii technického předpisu ve smyslu čl.
1 bod 9 směrnice 98/34/ES.
Ačkoliv byla vyhláška č. 221/2013 Sb. Komisi dle směrnice
98/34/ES oznámena, byla postoupena do oznamovací procedury v tzv.
naléhavém režimu dle čl. 9 odst. 7 směrnice 98/34/ES, jež
umožňuje přijetí technického předpisu bez nutnosti dodržet
tříměsíční lhůtu dle čl. 9 odst. 1 směrnice 98/34/ES (viz
body 11 a 12 notifikačního formuláře zaslaného Českou
republikou Komisi v rámci předmětného oznámení.
Jakožto výjimka z běžného režimu stanoveného čl. 9 odst. 1
směrnice 98/34/ES je třeba naléhavý režim čl. 9 odst. 7
směrnice 98/34/ES použít restriktivně, tj. pouze v míře
nezbytně, přičemž důkazní břemeno přísluší členskému
státu.
Čl. 9 odst. 7 směrnice přitom zní: „Odstavce 1 až 5 se
nepoužijí, je-li členský stát z naléhavých důvodů
způsobených vážnými a nepředvídatelnými okolnostmi, které
souvisejí s ochranou veřejného zdraví nebo s bezpečností, s
ochranou živočichů nebo rostlin, nucen ve velmi krátké lhůtě
připravit technické předpisy tak, aby byly neprodleně vydány a
provedeny, aniž by byly možné jakékoli konzultace.“
Je zřejmé, že při přijetí žádné naléhavé důvody způsobené
vážnými a nepředvídatelnými okolnostmi související s ochranou
zdraví neexistovaly.
Česká republika tudíž nebyla oprávněna použít naléhavou
proceduru čl. 9 odst. 7 směrnice 98/34/ES při přijetí vyhlášky
č. 221/2013 Sb. Na danou vyhlášku je tedy třeba nahlížet ve
smyslu, že nebyla řádně Komisi oznámena dle čl. 9 odst. 1
směrnice 98/34, a tudíž jsou výše uvedena ustanovení této
vyhlášky vůči obžalovanému č. 1 nevymahatelná a nelze na něj
hledět v tom smyslu, že nakládal nedovoleně s omamnými a
psychotropními látkami ve smyslu § 283 odst. 1 a odst. 2 písm. c)
zákona trestního zákoníku, resp. bez povolení k nakládání s
uvedenými látkami ve smyslu § 4 a § 8 ZoNL.
Nad rámec uvedeného se obžalovaný č. 1 domnívá, že česká
právní úprava nekonzistentním a nepřiměřeným způsobem
omezuje volný pohyb léčebného konopí, čímž porušuje čl. 34
Smlouvy o fungování EU, jež zaručuje jednotlivcům svobodu
volného pohybu zboží.
Důvod je ten, že vnitrostátní právní úprava v podobě zákona
č. 378/2007 Sb., o léčivech, zákona č. 167/1998 Sb., o
návykových látkách a vyhláška č. 221/2013 Sb., stanoví
požadavky na jakost léčebného cannabis, které je de facto
třeba dovážet z Nizozemska, kde je pěstované k omamným účelům,
a které je prokazatelně méně vhodné pro léčebné použití než
jiné (vnitrostátní či dovezené) odrůdy cannabis včetně zcela
neomamných odrůd cannabis a neomamných metod aplikace omamného
cannabis, jejichž léčebné použití je naopak zakázáno.
Dle názoru obžalovaného č. 1 brání čl. 34 Smlouvy o fungování
EU skutečnosti, že Soudní dvůr v rozsudku ve věci C-137/09
Josemans explicitně uznal přípustnost používání omamných
látek, jako je cannabis, k léčebným a výzkumným účelům (viz
výše), uvedené české právní úpravě, která zcela
nekonzistentně umožňuje pouze použiti nevhodného léčebného
cannabis (dovezeného z Nizozemska) sloužícího primárně k
omámení a pod hrozbou trestní sankce zakazuje veškeré pěstování,
výzkum a užívání jiných (vnitrostátních či dovezených)
odrůd cannabis vhodnějších k léčebnému použití.
III.
Subsidiárně obžalovaní požadují, aby soud předložil Soudnímu
dvoru žádost o řízení o předběžné otázce dle čl. 267
Smlouvy o fungování EU týkající se souladu českých právních
předpisů s právem Společenství. Dle názoru obžalovaných by
Soudnímu dvoru měly být předloženy tyto otázky:
-
Je třeba čl. 9 směrnice 98/34/ES vykládat v tom smyslu, že brání v použití naléhavé procedury dle odst. 7 uvedeného ustanoveni v případě vnitrostátní úpravy, jako je vyhláška č. 221/2013 Sb., kterou se stanovuji podmínky pro předepisování, přípravu, výdej a používání individuálně připravovaných léčivých přípravků s obsahem cannabis pro léčebné použiti, jejímž prostřednictvím jsou stanoveny požadavky na jakost léčebného cannabis a další požadavky na toto zboží?
-
Představuje § 24b zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách tím, že umožňuje pěstování konopí pouze vybraným dodavatelům a požaduje, aby veškerý vypěstovaný cannabis pro léčebné použiti byl předán Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv, který jej dodá do lékáren, jež jsou jako jediné oprávněny konopí vydávat, technicky předpis ve smyslu čl. 1 odst. 11 směrnice 98/34/ES a je tudíž s ohledem ke skutečnosti, že dané ustanoveni nebylo oznámeno Evropské komisi v souladu s čl. 8 a 9 směrnice 98/34/ES, nevymahatelné ve smyslu rozsudku Soudního dvora EU ve věci C-194/94 CIA Security International, bod 55?
-
Je třeba čl. 34 Smlouvy o fungováni EU vykládat v tom smyslu, že bráni vnitrostátní právní úpravě, jako je zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech, zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a vyhláška č. 221/2013 Sb., neboť tyto vnitrostátní právní předpisy stanoví požadavky na jakost léčebného cannabis, které je de facto třeba dovážet z Nizozemska, kde je pěstované k omamným účelům, a které je prokazatelně méně vhodné pro léčebné použiti než jiné (vnitrostátní či dovezené) odrůdy cannabis včetně zcela neomamných odrůd cannabis a neomamných metod aplikaci omamného cannabis, jejichž léčebné použiti je naopak zakázáno?
-
Je třeba čl. 34 Smlouvy o fungování EU ve světle skutečnosti, že Soudní dvůr v rozsudku ve věci C-137/09 Josemans explicitně uznal přípustnost používání omamných látek, jako je cannabis, k léčebným a výzkumným účelům, vykládat v tom smyslu, že bráni vnitrostátní právní úpravě, která umožňuje pouze použiti nevhodného léčebného cannabis (dovezeného z Nizozemska) sloužícího primárně k omámení a pod hrozbou trestní sankce zakazuje veškeré pěstování, výzkum a užíváni jiných (vnitrostátních či dovezených) odrůd cannabis vhodnějších k léčebnému použiti?
IV.
S ohledem na výše uvedené obžalovaní navrhují, aby dovolací
soud zrušil rozsudek Krajského
soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 23.2.2017, č.j. 61 T
1/2017 a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 5. 2017 č.j.
4 To 33/2017 a sám rozhodl tak, že obžalované
zprostí obžaloby v celém rozsahu.
Ing. David Čechmánek
v zastoupení
