Dušan Dvořák,
odpovědi paní dramaturgyni Kateřině Duškové do pořadu Máte
slovo, 18.6.2015
Otázky:
Tři útoky duševně nemocných lidí za poslední měsíce a to jsou jen ty nejzávažnější - máme se bát, že podobné útoky budou přibývat?
Vražd
spíše ubývá. Ročně je v ČR zavražděno v průměru 200
občanů, před dvaceti roky to bylo skoro o stovku více. Zhruba
třikrát tolik lidí zemře za rok v autě díky dopravní
nehodě, není to však tak mediálně atraktivní a nevidíme v tom
onu odvrácenou tvář člověka.
Naprostá
většina vrahů jsou duševně nemocní lidé, avšak
nikoli s onou mediálně svůdnou nálepkou schizofrenik,
která tuto cílovou skupinu značně poškozuje, dlouhodobě
stigmatizuje a je v médiích synonymem duševní nemoci a zločinu,
ale jsou to lidé nejčastěji s poruchami osobnosti, kteří
žádného psychiatra nežádají a nejsou tedy ani evidovaní jako
duševně nemocní, většina
spoluobčanů tyto osoby ani jako duševně nemocné nevnímá.
Největší koncentrace psychopatů je v politice a v
manažerských funkcích, svoji morální necitelnost však sytí
„administrativními zločiny“.
Útoky
spojené s napadením a
ublížením či
dokonce zabitím, kde
hraje roli nikoliv předem naplánovaný akt jako u vraždy, ale
nezvládnutý emoční stav, anebo bludný stav jako právě
například u schizofrenie, pravděpodobně
budou stoupat. Zvyšuje se agresivita, stres a odcizení
ve společnosti, počty lidí zobajících farmaceutické pilulky
štěstí stoupá přímo extrémně, nejmarkantnější je to u
antidepresiv, která jsou předepisována pomalu preventivně. Počty
lidí onemocnělých schizofrenii však zůstávají v průměru
stále stejné.
Pro představu:
schizofrenií trpěl např. John Nash, matematik, nositel Nobelovy
ceny za ekonomii. Lidé ho znají z filmu Čistá duše, který
získal Oskara.
Nelze vysledovat
trend, že by lidé nemocní schizofrenií nebo trpící chorobnými bludy, protože na ně
se veřejně poukazuje nejvíce, byli častějšími pachateli
TČ, statistiky nemám, ví policie, ale spíše lze vysledovat
trend, že je více lidí duševně nemocných a zde je
potřeba rozlišovat – viz kategorizace
| F00–F09 | Organické duševní poruchy včetně symptomatických |
| F10–F19 | Poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním psychoaktivních látek |
| F20–F29 | Schizofrenie‚ poruchy schizotypální a poruchy s bludy |
| F30–F39 | Afektivní poruchy (poruchy nálady) |
| F40–F48 | Neurotické‚ stresové a somatoformní poruchy |
| F50–F59 | Syndromy poruch chování‚ spojené s fyziologickými poruchami a somatickými faktory |
| F60–F69 | Poruchy osobnosti a chování u dospělých |
| F70–F79 | Mentální retardace |
| F80–F89 | Poruchy psychického vývoje |
| F90–F98 | Poruchy chování a emocí se začátkem obvykle v dětství a v dospívání |
| F99 | Neurčená duševní porucha |
Jaký je
stávající systém týkající se péče o duševně nemocné
lidi? Prosím berte komplexně ne jen z lékařského hlediska.
Dlouhodobě
je kritizováno pod financování celého
systému (cca 8 miliard/ročně), osobně však vidím problémy systému péče
jako takové, chybí terénní služby, komunitní centra, gro
terapie je spatřováno ve farmakoterapii, když se řekne duševně
nemocný, synonymem je blázinec (už dané slovo vyvolává nelibé
pocity, natož slovo schizofrenie), přitom klíčovým aspektem
terapie je vztah, osobní přístup a sociální život nemocného.
Obecná povědomost a vzdělávání je v této věci dlouhodobě podceňováno. Když mi kolegové ve státních ambulancích říkali, že mají 10
minut na nemocného, jak může taková péče vypadat? Předepsat
recept a další. Většina psychiatrických nemocnic připomíná
spíše masomlejny (ústavní kolektivismus), co se děje za zdmi je
někdy jako z hororu. Vím to nejen od klientů (přivazování k
topení, záměrné předávkovávání léky, izolace apod.), ale i
z vlastní zkušenosti, kdy jsem byl před rokem osobním svědkem
situace, kdy mladého muže drželi proti jeho vůli v psychiatrické
nemocnici měsíc bez souhlasu soudu a pokaždé, když žádal
propustit, tak ho přeřadili do programu bez osobních věcí a
vyhrožovali injekcemi, dělal to dokonce ředitel nemocnice a bohužel můj bývalý kolega, na
kterého jsem podal trestní oznámení, viz You Tube s nahrávkou
(nejlépe od 4:45 minuty)
https://www.youtube.com/watch?v=vYpH6f7B7vs
Policie se státním zastupitelstvím věc před měsícem uzavřeli
s odkazem na nepravdivé tvrzení, že ten mladý muž měl
nespecifickou schizofrenii (typický výmluva psychiatra, důkazy na hraně, žádné bludné myšlení, halucinace, paranoidí myšlení apod.), schválit omezení osobní svobody
však může jedině
soud a ten to musí vědět do 24 hodin, pokud někdo nesouhlasí s
léčbou. Ten mladík se stal obětí komplotu rodiny, šlo o běžný
přestupkový delikt, kdy bratrovi v afektu rozbil zrcátko u auta.
Psychiatrie je dodnes zcela běžně zneužívána a zneužívat se
nechává, justice a orgány činné v trestním řízení
obligatorně schvalují návrhy psychiatrů, věc nezkoumají,
nepřemýšlí.
O
neodborné činnosti znalců – psychiatrů
ani nemluvě. Nebýt znalce MUDr. Jiřího Švarce, primáře
ochranné léčby v Bohnicích, tak mne letos justice zavřela do
blázince, protože se neumí vyrovnat s mojí právní argumentací
a rozhodne buď bez
odůvodnění (ústavní
soud), nebo si vymýšlí neexistující paragrafy (nejvyšší
soud). Poté, co jsem v roce 2010 doložil, že máme nevymahatelný
zákon o návykových látkách z unijního práva ve věci konopí
(a hrozí tedy nemalé miliardové škody na státním rozpočtu), se nejen
upravila legislativa, kterou jsem se neúspěšně hájil, ale dokonce se mne
justice pokusila zbavit právní způsobilosti, což se jí
nepodařilo (proti tomu
soudu mj. protestoval i emeritní rektor UP profesor Jařab a
následně mne a Olomoučany spjaté s výzkumem konopí nominoval
na Cenu města Olomouce, mám vládní cenu z roku 2009 za
vzdělávání v léčbě konopím,viz reference
http://dusandvorak.blogspot.cz/2015/02/reference-na-dusana-dvoraka.html
). Protože pořád pěstuji a policie pořádkonfiskuje a žaluje, první znalec,
který mne v roce 2012 posuzoval najednou pro dva trestní soudy,
viděl, kolik mám obžalob za svou práci, kdy za mnou stojí tolik
důvěryhodných osob a nemocných, zfalšoval na mne posudek v
domnění, že mi tím pomůže vyhnout se vězení, oč
jsem ho rozhodně nežádal a
soudu jsem předal dokument, kde mi píše, že jsme se na tom přece
domluvili, což nebyla pravda. Prý to udělla kvůli uklidnění mé
velmi napjaté stresové situace, což nepopírám (máme
s manželkou cca 50 soudů po zveřejnění výzkumu Konopí je lék
v roce 2008 a 15 marných žádostí o policejní ochranu), vědomě
a veřejně a s dobrou právní argumentací jsem se v roce 2008 postavil této arogantní zvůli
moci a lžím o konopí. Další
znalci však přes protesty advokáta, rodiny, kolegů, lékařů,
nemocných atd.už jen opisovali prvního znalce.
Stanovili mi tak
světově ojedinělou diagnózu, že
vždy od dubna do září, kdy roste konopí, mám zcela vyměklý
mozek a nechápu, že páchám trestnou činnost. Nebýt
znalce Švarce, který v posudku napsal a soudu řekl, že mé
názory nejsou bludy a pokud mám spirituální zkušenosti, že to
rovněž nejsou bludy, teď stojí česká justice před velkým
problémem, protože se bude muset s mojí právní argumentací
vyrovnat a věc meritorně projednat. Bohužel mi místo řádného
projednání věci dali v roce 2013 ochrannou léčbu, takže dokud
soud nerozhodne, že jsem nespáchal trestný čin, musí být
společnost předem mnou chráněna ambulantní ochrannou léčbou
(jsem
nebezpečný pěstováním konopí a výzkumem, policie nám 5
zkonfiskovala farmu 2x kliniku a dodnes nemá mj. právní normu na měření
obsahu THC v konopí, hlavně však ignoruje, že
i lékaři i soudní znalci roky dokládají spáchané zločiny na
členech výzkumu včetně usmrcení, viz důkazy
http://soudniznalec.blogspot.cz/
a když apelujeme také na záhadné až 90% úbytky váhy
zkonfiskovaného konopí v textech obvinění a
policejní prezidium to dá konečně vyšetřovat, státní
zastupitelství to zakáží prošetřit stejně jako zločiny na
lidech).
Pokud
je co změnit, uveďte prosím nejdůležitější body- co chybí,
co je špatně, co je podle Vás nedostatečné ?
- v
osobní rovině viz výše -
Dovolte
zobecnit, citát z recenze knihy „Jak léčit
nemoc šílené medicíny aneb Hippokratova noční
můra“: Současná situace
lékařství jako oboru zabývajícího se lidskými chorobami a
zdravotnictví jako státní instituce organizující péči o
zdraví občanů, je mírně řečeno neuspokojivá. Důvodem jsou
mocenské, ekonomické a politické zájmy, které tento
medicínskou-zdravotnický komplex dokonale ovládly. Věda o
chorobách ruku v ruce se zdravotnickou technikou a farmakologií
vytvořily svébytný systém řízený státní správou
a pojišťovnami podle pravidel, které stále méně
vyhovují původnímu účelu pečovat o zdraví občanů. Místo
toho je manipuluje do role potenciálních nebo skutečných
pacientů a stále více z nich činí spotřebitele služeb, které
přinášejí zisky mocným obchodním řetězcům a vlivným
podnikatelským skupinám. Vzniká tak povážlivý paradox. Zatímco
dříve člověk pečoval o svoje zdraví a kolem tohoto problému
organizoval veškeré aktivity, nyní se systém péče o zdraví
stal rozhodující hybnou silou, která kolem sebe a k obrazu svému
organizuje chování občanů.
Již několik let se hovoří o reformě systému týkajícího se péče o duševně nemocné lidi- jak je tedy možné, že se situace spíše zhoršuje?
Od
padesátých let slibně se rozvíjejí humanistická psychiatrie a
psychologie byla převálcována výše uvedeným citovaným
„Molochem“, celostní medicína je z výkladu zdravotnického systému pomalu nadávka. To ještě neznamená, že bych snad neviděl, že
existují i kvalitní státní či spíše nestátní, nebo
alternativní formy péče. Vezměte si ale postavení duševně
nemocných ve společnosti (myslím vážně duševně nemocných
až invalidizovaných nemocných, naprostá většina žádný
trestný čin nepáchá), dokonce i Národní rada osob se
zdravotním postižením je uznala jako partnery až před pár
roky, zkrátka zde se společnost dívá dvojím metrem. Je pak
pochopitelné, že se to projeví i na rozpočtu a výdajích na
tuto oblast včetně osvěty.
Vycházejíc z tragických událostí posledních měsíců jsou lidé, kteří útočili pachatelé nebo také oběti?
Pokud
to byli lidé duševně nemocní bludy nebo schizofrenií a své
jednání skutečně nemohli ovládnout a přitom mají jinak zdravé
morální hodnoty, musí v remisi trpět.
Neměl by být systém vůči nim přísnější? Pokud je pravdou, že těch velmi nebezpečných je na 800?
Nebezpečných
psychopatů jsou tisíce! Je potřeba rozlišovat dle
onemocnění, psychopatického sadistu nepředěláte, nebo jen
velmi vyjímečně a v extrémních podmínkách.
Spíše mne udivuje –
vlastně ani neudivuje (viz výše „Moloch“), že tolik slibně
se v šedesátých letech rozvíjející systém výzkumu
halucinogenů (zejména LSD) u osob s kriminální minulostí, který
vykazoval velmi dobré a dlouhodobé výsledky z hlediska recidivy,
zůstal v zapomnění.
Objevily se informace, že s ohledem na systém si mohou duševně nemocní lidé dělat de facto co chtějí? Pokud je to pravda , jak je to možné?
A proč by nemohli?
Copak duševně nemocní – viz výše široká škála
kategorizace - nemají základní lidská práva? Copak lidé s
cukrovkou nebo zlomenou nohou si nemohou dělat, co chtějí (vyjma
omezení nemocí/úrazem)?
Měli by být -přestože jsou nemocní - za své činy odpovědní? Nebo kdo by měl být za ně odpovědný?
Samozřejmě, naprostá
většina duševně nemocných je za své činy odpovědna! Jsou
však lidé, kteří skutečně v době skutku nebyli při smyslech
a nemohli ovládat své chování, ty je potřeba zprostit viny a
trestu. Tak jako nemůžete odsoudit bouřku nebo povodeň, vyšší
moc.
A jak jsou ochráněni oni sami?-Je jejich ochrana dostatečná? Využívají se opravdu všechny možnosti, pokud je nejde vyléčit, tak alespoň jim život trochu usnadnit? Jak je s nimi zacházeno?
Z
vašich otázek soudím, že zřejmě pod pojmem duševně nemocný
myslíte pouze jednu kategorii osob, které jednají pod
vlivem bludů, tak to však není. Obecné problémy jsem
označil výše.
Řeknu
osobní zkušenost z roku 2003: Na podzim 2002 jsem měl několik
vidění, byly velmi naléhavé, archetypální obrazy a poselství,
neuměl jsem je tehdy vůbec integrovat, navíc se to spojilo s
rozšířeným smyslovým vnímáním (vnímání rukama apod.). Byl
jsem z toho zmatený i natěšený současně. Jako ředitel
instituce v oblasti duševního zdraví jsem však musel jednat
adekvátně, což jsem nedělal a uvědomoval si to, nehledě na
reakce rodiny a některých kolegů, kteří to vnímali a žádali
mne, abych věc řešil.
Odjel jsem ke svému kolegovi, který tehdy vedl v Plzni
psychiatrickou kliniku a je skutečně seriozní psychiatr, aby mne
u něj na pár dní hospitalizovali
a
diagnostikovali. Po náročných diagnostických testech mi však
stanovili právě
onu DG, která značí, když psychiatr neví – schizoafektivní
poruchu, což se učí už na škole, že jde spíše o pomocnou
diagnózu. Později jsem si to období audiaggnostikoval jako psychospirituální krizi, která ovšem není v manuálech. Za tři měsíce poté, když jsem byl od svých vidění
v odstupu a neměl k tomu žádné nutkavé jednání a myšlenky a
"dovednosti", jsem se na poradě neudržel a kolegu, se
kterým jsem měl vyhrocený dlouhodobý spor, praštil pěstí.
Okamžitě jsem souhlasil, aby zavolal policii, že jsem ochoten to
řešit jako přestupek a zaplatit za takové jednání pokutu,
protože jsem to tehdy chápal jako odpovídající řešení dané
věci. Nemyslím si, že argument je facka nebo rána pěstí,
rozhodně takové chování neschvaluji, nepreferuji a nepodporuji.
Namísto toho mne naprosto udivení policisté na podnět nepřítomné
kolegyně psychiatry (žádající toto policisty po telefonu),
odvezli
s diagnózou schizofrenie do blázince, kde mne bez jakéhokoliv
vyšetření, diagnostiky, rozhovoru, obstoupilo
snad
10 zřízenců se
dvěma doktory, povalili do klecového lůžka, napíchali
injekcemi, až jsem se zkroutil a slintal. Jeden z těchto
doktorských expertů u mne tehdy před rokem ve středisku
přednášel na téma: Kdo pomáhá pomáhajícím? Velmi výmluvné.
Po dvou týdnech se mi za pomocí manželky podařilo z úděsného
blázince utéct, ředitel nemocnice pak soudu napsal, že jsem se
vyléčil! Z této zcela jednoznačné psychiatrizace bagatelního
„pánského“ konfliktu jsem se dával dohromady skoro rok
(křeče, těžké deprese, obezita z léků), za deset let se stala
tato “hospitalizace“ v rozporu s judikaturou dbající
aktuálního stavu pro justici v roce 2012 nástrojem, jak ze mne udělat
nebezpečného šílence a pomatence, který ani
neví,
co činí. Seznam porušení zákonů, které jsem zažil při
„hospitalizaci“,
sepsala v roce 2006 dnešní ombudsmanka, viz scan
http://verejny-ochrance-prav.blogspot.cz/
(zákaz kontaktu s advokátem, odebrání mobilu, nenahlášení
pobytu soudu v zákonné lhůtě, omezení návštěv - dožadovali
se zejména novináři atd.), takže jsem neměl šanci na obnovu
procesu, protože prošla tříletá lhůta a stigma mám dodnes.
Mají složky, které spolurozhodují o jejich internaci/hospitalizaci nebo navrácení do běžného života v současné době dostatek kompetencí a i dostatek možností pro důkladné prověření před takovým rozhodnutím? Nedochází k omylům i v případech nucené hospitalizace?
Viz výše, možností
státního aparátu k ochranným léčbám je ažaž, jen doplnit
vzdělání a soudnost soudců i psychiatrů a neočekávat, že vše
bude v takto individuální a obtížně předvídatelné věci na
100%. Do věci by neměli mluvit pouze psychiatři, ale i rodina,
sociální pracovníci, psychologové.
Je spolupráce jednotlivých složek dostatečně propojená nebo ne? Pokud ne, v čem vidíte nedostatky? A co tomu brání? V čem vidíte největší problém?
Údajně neexistuje
možnost zjistit, kdo či kolik osob má ochrannou léčbu a jakou.
To v případě skutečně nebezpečných psychopatů považuji za
velký nedostatek.
U mne justice, která
mne nemohla odsoudit, nejdříve v roce 2013 stanovila ochrannou
léčbu alkoholismu, když to bylo věcně naprosto neudržitelné,
za půl roku nato se stejným datem jako v prvním rozhodnutí mi v
roce 2014 stanovili psychiatrickou ochrannou léčbu. Rozhodnutí
o omezení svobody ochrannou léčbou vydával soudní úředník. Výše uvedený znalec MUDr. Švarc
napsal soudu do posudku a především v květnu 2015 řekl do protokolu
soudu, že předchozí znalci nezkoumali vůbec můj aktuální
duševní stav v době mého pěstování a zpracování konopí, na
což jsem poukazoval a nejen já, ale nikdo to nechtěl slyšet.
Justici se zkrátka hodilo, že mne takto znevěrohodní. Že jsem sám živil představivost tzv. znalců happennigy, performancemi, nocemi básníků a revolucemi s kytkou v ruce, nepopírám. Pořádal jsem současně odbroná turné a web www.konopijelek.cz je součástí dat Národní knihovny. Například
jsem byl dle jedné znalkyně (MUDr. Jana Zmeková, PN Kroměříž)
v roce 2009 od dubna do září uplný mešuge s vymizelými
ovládacími a rozpoznávacími schopnostmi, přitom jsem ten rok:
uzavřel a vyúčtoval náročné granty EU, byl nominován Ernst Young
na Podnikatele roku v kategorii Sociálně prospěšný podnikatel,
založil první odborné pracoviště Edukativní konopné kliniky -
Konopnu apatyku královny koloběžky první, dal dohromady desítky
lékařů pro výzkum konkrétních nemocných s širokým spektrem
DG, dobrovolníky, pěstitele, chemiky, získal cenu EU za příklad dobré
praxe (grant EU na vytvoření bezbariérového vzdělávání pro
dopělé) a cenu české vlády za vzdělávání v léčbě
konopím, vydal knihu …...můj vyměklý mozek byl podle dané
znalkyně údajně bludný proto, že jsem byl, jak napsala, dvakrát
vyšetřován u lékaře (bolesti v hrudním koši a jednou bolesti
zad) a měsíc ležel na kapačkách na infenkčním s boreliozou a
řekl, že konopí pomáhá s kloubními potížemi u boreliozy a
tamní lékaři na infekčním mi pak do propouštěcí zprávy napsali, ať
navštívím psychiatra, což daná znalkyně okomentovala, že žiji
v bludu, že konopí léčí ….to snad ani není potřeba
komentovat, to napsala v roce 2013, ne v roce 2000! Antibakteriální
účinek konopí doložil prof. Zdeněk Krejčí v rroce 1950 a v
roce 1954 řekl profesor Jan Kabelík, že konopí bude antibiotikem
lidstva 21.století a věděl, o čem mluví a dnešní věda mu
dává za pravdu!
Je ochrana státu-občanů dostatečná, nebo se dává přednost osobním právům a svobodě jedince, přestože je duševně nemocný? A naopak jsou dodržována u pacientů jejich základní lidská práva?
Viz
výše. Myslím, že jde o hysterii, čímž v žádném případě
nezlehčuji traumata a bolest poškozených nebo pozůstalých, ale
mnohem více nás zcela běžně ohrožují jiné věci a především
politici, dnes navíc zcela vážně hovořící o válce! Ti patří
do detenčních ústavů! Lidé se bojí rádi, navíc když mohou
přenést odpovědnost na veřejnou moc a tam jim pochopitelně
ukrojí svobody a spirály nesvobody (pro každého - nejen stres) se
roztáčí. Je potřeba mluvit věcně a konkrétně, v tak
citlivých věcech nelze paušlizovat tak širokým pojmem jako
duševně nemocní, obrátí se to proti všem!
Opět
řeknu osobní příběh: Po dvou peticích a legislativních návrzích, které
jsem dal s kolegy do parlamentu, jak věc s konopím a zločiny na
nevinných lidech vyřešit civilizovaně, stovkách dopisů do
parlamentu, vládě, žádostech o policejní ochranu atd. jsem se
dne 10.1.2011 sešel v parlamentu na dlouhodobě plánované schůzce
s pozdější ministryní proti korupci a právničkou Karolinou
Peake. Vysvětlil jsem ji zoufalou situaci a tragedie, ke kterým
dochází, nabídl jednoduché právní řešení uskutečnitelné
za stávající legislativy, které by nevedlo k legalizaci, ale
ochránilo by nemocné, kteří si pěstují konopí a mohli by i
pro druhé nemocné, s tím, že vše by bylo ve výzkumu s univerzitami. Karolina Peake souhlasila a dala ruku mně i
mým kolegům (před svědky), že v
řádu dnů půjde za ministrem
spravedlnosti a vnitra a věc společně s nejvyšším
státním zástupcem vyřeší v rámci pokynu obecné povahy
(stačila registrace u obce, ministrstva, pověřené instituce a
odkaz na §§ 29 a 5,odst. 5 zákona o návykových látkách v
platném tehdejším znění). Po čtyřech měsících nečinnosti
a výmluv a současném úmrtí dvou členů výzkumu, kteří mohli
žít, jsem jí napsal výhružnou dvojsmyslnou SMS ve víře, že
je tak bohorovná a blbá, že na mne podá trestní oznámení
a já u soudu prokáži, co je to zločince a necitlivého člověka.
Těsně před začátkem hlavního líčení žaloba stáhla
obvinění, prý jsem mešuge. Tahle zkorumpovaná Peake ad.
zločinecká pakáž v parlamentu pak prosadila mafiánský zákon
konopí do lékáren, který povoluje pouze konopí kouřit, čípky,
masti, spray aj. cílená neomamná lečiva je zakázáno vyrábět, cenově
je však léčba jen pro extrémně bohatě (od 10-25 tis/měsíčně)
a je pro hloupé (pouze vysoce omamné genetiky konopí). Čili
dnes, pokud se chcete léčit a pěstujete konopí, stojíte
před alternativou vězení, nebo extrémní tupost s naditou
kešení, když využijete zdravotnických systém! Zde "doktorská
a právnická" lobby sehrává neskutečně smutnou roli,
jediný prospěch mají drogové a farmaceutické mafie, judikát
o netrestnosti cannabisterapie z ledna 2008 a unijní judikát z
roku 2009 nikdo nectí.
Využívají se dostatečně pro skutečně nebezpečné pacienty , kteří již mají za sebou nějaké útoky , detenční ústavy? Pokud ne, z jakého důvodu?
To
opravdu neumím posoudit.
Není důvodem
zvýšených útoků nemocných a také přibývání počtu duševně
nemocných (pokud máme správné informace) uvolňování pravidel
mimo jiné i s ohledem na návykové látky, jak někteří
upozorňují?
Průřezově
všemi DG jsou duševně nemocní mnohem náchylnější k
automedikaci, at už je to alkohol, prášky, nebo nelegální
substance.Důvody zvýšené agrese bych spíše viděl v kultuře
dnešní společnosti, nadměrném stresu, extrémní sociální
nerovnosti, tlaku na výkon, hodnoty jako by byly postavené na
konzumu a spotřebě, zcela běžně je v médiích ventilovaná a
podporovaná agrese.
Ještě jedna doplňující- na jednu stranu je vlastně moderní mít depresi,přesto se spousta lidí stydí přiznat (nebo jejich blízcí), že mají problémy-proč podle Vás? A nemělo by se s tím něco dělat?
Před deseti roky jsem o tom napsal
článek
Lékaři nebo dealeři?
Na půdě
Společnosti pro návykové nemoci České lékařské
společnosti Jana Evangelisty Purkyně zazněla před nedávnem
ojedinělá přednáška. Přednesl ji vedoucí lékař kliniky
návykových nemocí, respektovaný odborník addiktologie (nauka
o závislostech) a psychoterapie. Tématem jeho přednášky byly
závislosti na lécích na "běžné civilizační choroby",
jako je nespavost, neklid či úzkosti.
Fóru přítomných byly otevřeně sděleny
věci, které odborníci vědí, ale "taktně" se o
nich mlčí. Že zdravotní poškození pacientů je pří
dlouhodobém užívání těchto léků srovnatelné s
nelegálními drogami, odvykací příznaky většinou horší
než u heroinu. Ve statistikách závislých se ale tito pacienti
až na vyjímky neobjevují. Kdyby lékaři diagnózu závislosti
vykázali, přiznali by, že pacientům novou nemoc sami
způsobili.
|
Statistiky spotřeby
léků a "léčících se" pacientů existují. Mají
je k dispozici zdravotní pojišťovny a pokud chce, tak i
ministerstvo zdravotnictví. Až uvedené instituce sdělí, že
počty těchto závislých předčí "pravé feťáky z
ulice", neměli bychom se divit.
Je na vině
nevědomost a pohodlnost lékařů a finanční zisk z
pravidelných a spolehlivých závislých pacientů? Mlžení
farmaceutických firem na příbalových letácích týkající
se návykovosti léků? Zneužívání lékařů a léků
pacienty? Lhostejnost zdravotních pojišťoven?
Bohužel nejde jen
o výše uvedené léky vyvolávající tělesnou závislost a
"psychiatrickou" oblast zdravotnictví. Psychická
závislost na zázračném lékaři a zázračné pilulce je
stejně tak svůdná, krátkodobě úlevná a nebezpečná.
Zdravotnictví,
které si tento problém neuvědomuje, vytváří příležitost
pro vznik panoptika státem uznaných dealerů (lékařů),
feťáků (pacientů) a narkomafie (farmaceutů). Všichni jsou
na sobě závislí a radosti i hrůzy takovéhoto fetování
platíme povinně z daní a zdravotního pojištění. Kdyby měl
tento závislý systém vůli ke změně, odváděl by například
významné procento ze zisku farmaceutů na nezávislý výzkum
léků. Výzkumné zprávy by byly publikovány ve vědeckých
časopisech, a ne jako dnes, kdy je přes 90 % lékařských
výzkumů léků přímo či prostřednictvím provizí
financováno farmaceutickými firmami a žádný seriozní
vědecký časopis je k otištění nepřijme jinak než placenou
inzerci. Ubylo by sice vtípků z kuloárů konferencí, za
kterou farmaceutickou firmu určitý lékař daný rok přednáší
a zejména někteří vedoucí pracovníci nemocnic a léčeben
by museli hledat jiné výnosné vedlejšáky, ale to bychom snad
přežili.
Nejhůře se léčí
závislost, kterou si pacient neuvědomuje. Jenže kdo je vlastně
v takovémto systému nemocný?
Vytvořit funkční
systém chránící zdraví i námi vložené peníze do
zdravotnictví je odpovědnost politiků, nikoli farmaceutických
firem. Vypadá to, že pojmenovat miliardové úniky peněz je z
nějakého důvodu nemístné. Stejně jako otevřeně říkat,
že léky nejen léčí. Ale měnit lze jen to, co si uvědomujeme
a pojmenujeme.
Největší moc
nebýt feťáky máme my -- pacienti. Přiznáme-li si, že
nemocný neznamená bezmocný, budeme schopni ocenit i takový
přístup lékaře, kdy nám žádné pilulky nepředepíše, a
budeme s ním partnersky hovořit o své léčbě a také říkat
a prosazovat, co si nepřejeme. O odpovědnosti za prevenci
nemocí nemluvě.
Inspirací ke změně závisláckého systému
zdravotnictví nám může být závěr kolegovy přednášky:
"...neustálá zdůrazňování kontroly a moci nad
pocity, nad druhými lidmi dominuje. Vede k rozvoji adiktivních
vzorců ve společnosti, i když z dlouhodobější perspektivy
je jasné, že jde o rozhodnutí krátkozraká. A tak
nereflektovaný strach a touha po moci, po ovládnutí tohoto
strachu na nejrůznějších úrovních, jsou nekonečným živným
prostředím pro rozvoj závislosti." Jakékoliv
závislosti. Nejen na lécích, lékařích, farmaceutech a
penězích.
|
Přeji vám
hezký den, pevné zdraví a stálou pohodu
Dušan Dvořák, MMCA
http://dusandvorak.blogspot.com/
Konopí léčí nejen rakovinu
http://www.konopijelek.cz/
Vládní projekt "Marihuana do lékáren" je podvod, korupce a zločin na občanech.
Dušan Dvořák, MMCA
http://dusandvorak.blogspot.com/
Konopí léčí nejen rakovinu
http://www.konopijelek.cz/
Vládní projekt "Marihuana do lékáren" je podvod, korupce a zločin na občanech.
Dne 11. června 2015 17:55 Dušková
Kateřina ext. <Katerina.Duskova@ceskatelevize.cz>
napsal(a):
Pole pro přílohy
