Dušan
Dvořák, MMCA, nar. 12.1.1962, Tylova 963/2, 779 00 Olomouc
Okresní soud v Olomouci
č.j. 11 C 54/2015
Věc: Odpor proti
rozhodnutí Okresního soudu v Olomouci č.j. 11 C 54/2015 ze dne 2.3.2015
obdrženého žalovaným dne 9.3.2015
I.
1.
Rozhodnutím
Okresního soudu v Olomouci č.j. 11 C 54/2015 bylo žalovanému platebním rozkazem
přikázáno uhradit částku 2.500,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05
% ročně z částky 2.500,- Kč od 16.4.2014 do zaplacení za neuhrazení
nákladů při pobytu na protialkoholní záchytné stanici (PZAS) dne 7.4.2014 a
dále náhradu nákladů řízení ve výši 2.089 Kč k rukám právního zástupce
žalobkyně (Vojenská nemocnice v Olomouci, zřizovatel PZAS v právním
zastoupení AK JUDr. Lubomír Minařík), čili necelých cca 5.000,- Kč.
2.
Žalovaný
navrhuje s ohledem na níže uvedené žalobkyni mimosoudní vyrovnání, nejlépe
s účastí mediátora a současně proti rozhodnutí podává odpor, v němž namítá,
dokládá v přílohách důkazními listinami a žádá níže uvedených svědků:
II.
3.
Nezákonnost
jednání žalobkyně od samého počátku v odkazu na ustanovení občanského
zákoníku dle § 6
odst. 2 „Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo
nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má
kontrolu.“ a § 8 „Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.“, když byl
kardinálně porušen zákon o zdravotních službách, v jehož režimu PZAS
pracuje (viz §§ 17 a
20 zákona č. 379/2005 Sb.), neboť žalovaný byl na PZAS přijat, nebyl
ošetřen a provedena zákonem žádaná diagnostika (§ 16 odst. 2-6 zákona č.
379/2005 Sb.), byl násilím svlečen a poničeny jeho majetky se škodou včetně
následně v PZAS zcizených věcí žalovaného v hodnotě cca 30 tisíc Kč,
po přikurtování byl žalovaný zbit do tváře, aniž by o přijetí žalovaného do
PZAS rozhodl lékař, přestože PZAS je zdravotnické pracoviště, nikoliv nocležna s cenou
za pobyt 100 Kč. Lékař MUDr. Aleš Kubát přišel na PZAS asi 30 minut po
přijetí, kterému se žalovaný bránil, legitimizovat jednání nekvalifikovaných a
nikdy neproškolených pracovníků PZAS v práci s lidmi v akutní
intoxikaci a psychotickém stavu (jak žalovaný následně zjistil dotazem na
jednotlivé pracovníky PZAS při jednání u přestupkové komise MMOL) teprve poté,
co tito pracovníci PZAS odešli a žalovaný byl přikurtován a zbit. MUDr. Aleš Kubát
však žalovanému nepravdivě tvrdil, že si žádného zranění v obličeji
žalovaného nevšiml, což odporuje důkazům doloženým na http://protialkoholni-zachytna-stanice.blogspot.cz/
na fotografiích tváře žalovaného ze dne 7.4.2014 odpoledne (další den byla celá
tvář žalovaného již zcela oteklá) a v příloze na lékařských zprávách. MUDr.
Aleš Kubát doložil u přestupkové komise MMOL, že přijetí nebyl přítomen. Žalovaný
odkazuje na velmi kritickou zprávu Veřejného ochránce práv k PZAS šetřeným
v roce 2013 (www.ochrance.cz) , kdy
bylo kontrolováno šest z celkem 18 PZAS a je souhrnně uvedeno: „….mají
nedostatek lékařů, proti opilým používají příliš tvrdé donucovací prostředky, a
navíc bývají i nepřiměřeně drahé….“ I
tato zpráva ombudsmana vede nyní k celkové revizi a novelizaci zákona č. 379/2005 Sb.
4.
Teprve
ranní služba vedená MUDr. Zdeňkem Faldynou, jehož jednání vůči žalovanému
v roce 2003 označil Veřejný ochránce
práv za nezákonné s řadou důkazů porušení zákona vůči žalovanému (neoznámení
nucené hospitalizace soudu v zákonné lhůtě, odepírání styku
s advokátem, odebrání mobilu, viz scan originálu vyjádření ombudsmana na http://verejny-ochrance-prav.blogspot.cz/)
provedla pouze dechovou zkoušku žalovaného. Je pravdou, že teprve po 6 hodinách
by byla zjištěná hladina alkoholu při váze žalovaného na 0, nicméně standardní
chování člověka s běžnými reakcemi a neoznačovaného jako intoxikovaného,
natož akutně intoxikovaného, je patrné při 0,4 – 0, 5 promile (viz hladiny
alkoholu některých v zemích EU v dopravě). Jednáním PZAS s propuštěním žalovaného
z PZAS 7.4.2014 až v cca 13 hodin došlo dle přesvědčení žalovaného ke
zneužití omezení na svobodě žalovaného v rozporu s § 17 odst. 2 zákona
č. 379/2005 Sb. (omezení na PZAS ….po dobu nezbytně nutnou k odeznění akutní
intoxikace).
5.
Služba
vedená MUDr. Faldynou rovněž odepírala žalovanému možnost vykonat potřebu (po
dlouhodobém a velmi hlučném dožadování se WC byl službou přinesen „bažant“ a
odkurtována pravá ruka žalovaného), služba zcela odmítala poskytnout mobil
žalovaného a vůbec nebyla žalovanému poskytnuta zákonem žádaná krátká
intervence dle povinnosti vyplývající
z § 19 a kontrolní odběr biologického
materiálu, tzn. krve, k objektivnímu zjištění hladiny látek
v těle dle povinnosti § 16, odst. 6 zákona č. 379/2005 Sb., a to za
situace, kdy byl žalovaný přikurtován a takovémuto odběru nic nebránilo již
při noční službě MUDr. Aleše Kubáta.
6.
Všechny
výše uvedené zákonné povinnosti PZAS (lékařem vedené pracoviště a lékař při
přijetí klienta na pracoviště, vzdělávání zdravotnických pracovníků pro danou
specializaci, odběr kontrolního vzorku pro objektivní zjištění látky v
těle, poskytnutí krátké intervence,
omezení na dobu nezbytně nutnou) se jistě také promítají do ceny za
služby PZAS, v případě žalovaného však nebyly zohledněny, přestože byly
účtovány. Žalovaný odkazuje na v ČR – v této věci – dosud neaplikované
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 o
ochraně spotřebitele, kdy MZ ČR v rozhodnutí ze dne 18.3.2015 č.j. MZDR
11632/2015 uvádí, že zákon č. 379/2005 Sb. teprve bude
kompletně novelizován ve věci potřebné kvalifikace personálu, vybavení a celkového
zajištění (rozdílné ceny mezi PZAS, až 10 násobně, však MZ ČR jako problém neuvádí)
a bude též provedena revize zákona č. 373/2011 Sb. o specifických zdravotních
službách. Takové jednání je však porušením unijního i českého práva.
7.
Dalším
porušením zákona žalobkyní bylo neprošetření jednání PZAS vyplývající z povinnosti
dle § 93 zákona č. 372/2011 Sb.,
když žalovaný ihned po propuštění z PZAS navštívil 7.4.2014
v cca 13.15 hodin vedení žalobkyně a ústně si stěžoval na výše uvedené
jednání pracovníků PZAS v kanceláři napravo od ředitele (náměstek?), kam
byl z ředitelny odkázán. Avšak ani žalobkyně, ani správní orgán v rozporu
s § 94 zákona č. 372/2011 Sb. stížnost neprošetřili (viz příloha 1 s negativním
vyjádřením ministerstva obrany a krajského úřadu, že správním orgánem je
ministerstvo obrany). Že žalovaný žalobkyni o nezákonném jednání pracovníků
PZAS informoval i písemně dne 7.4.2014, lze
doložit z žádosti žalovaného vydat kopii kamerového záznamu z PZAS (viz
příloha 2 s negativním vyjádřením žalobkyně), kde je nezákonné jednání
pracovníků PZAS popisováno samotnou žalobkyní v textu žádosti žalovaného o
vydání kopie záznamu, který PZAS údajně nearchivuje (kamera byla na PZAS patrna
a je důvodné ji tam míti).
8.
Žalovaný
následně 7.4.2014 vyhledal lékaře žalobkyně (k druhému byl – se slovy: „pro
jistotu“ - odeslán prvním lékařem), kteří doložili hematomy na tváři a krku
žalovaného (viz příloha 3, obě strany listiny). Následně jednání pracovníků
PZAS a policie, která tomuto jednání asistovala a aktivně se na něm dokonce podílela,
oznámil dne 7.4. 2014 policii s žádostí o prošetření (viz příloha 4).
9.
Vzhledem
k tomu, že dne 7.4.2014 po podání vysvětlení na policii již byla optika,
kde si žalovaný nechává zhotovovat (bifokální) brýle, zavřená, tuto žalovaný
navštívil až 8.4. 2014. Za zničené (bifokální) brýle žalovaný v optice zaplatil
celkem 9.590,- Kč, resp. 6.900,- Kč (viz příloha 5).
10. Není pravdou tvrzení
žalobkyně v bodu I na straně 2 šestý odstavec žaloby, že žalovaný odmítl
7.4.2014 podepsat či převzít doklad o závazku úhrady za služby PZAS, když při
odchodu z PZAS za asistence policie žalovaný s pracovníky PZAS řešil
zbití své osoby noční službou PZAS a poničení a zcizení majetků žalovaného.
Žalovaný žádá laskavě soud předvolat k doložení svědectví a pravdivosti
slov žalovaného službu konající policisty, kteří žalovaného na PZAS dne 7.4.
2014 v cca 13.00 hod. vyzvedávali a konfrontovat je s pracovníky
PZAS, kteří toto tvrdí.
11. Není rovněž pravdou
tvrzení žalobkyně v bodu II na straně 3 druhý odstavec žaloby, že žalovaný
na dluh vůči žalovanému oznámeny advokátem žalobkyně dne 17.9.2014 vůbec nereagoval.
Zmocněnec žalovaného dne 18.9.2014 a žalovaný dne 29.9.2014 jak žalobkyni, tak
advokátovi žalobkyně doložili opětovně seznam porušení zákona jednáním na PZAS
(viz příloha 6 a
7). Ani nyní však žalobkyně nezahájila šetření dle povinnosti vyplývající z
§ 93 zákona č. 372/2011 Sb. Současně byly žalobkyni, resp. advokátovi
žalobkyně, zaslány fotografie zbité tváře žalovaného ze dne 7.4.2014
k doložení důkazu, že byl žalovaný na PZAS zbit, viz http://protialkoholni-zachytna-stanice.blogspot.cz/
12. Není rovněž pravdou
tvrzení žalobkyně v bodu I na straně 2 druhý odstavec žaloby, že žalovaný
byl na PZAS převezen z důvodu napadení personálu restaurace, když
důvodem převozu na PZAS bylo odmítnutí
předložení OP policii označující žalovaného bez důkazů za agresora konfliktu
v restauraci s následným zbitím žalovaného policisty a zřízencem PZAS, což
z popudu KSZ v Ostravě opětovně šetří Generální inspekce
bezpečnostních sborů v Olomouci a lze toto soudem ověřit (šetřeno
omezování osobní svobody a ublížení na zdraví).
KSZ Otrava se však ztotožnilo s názorem GIBS, že okradení
žalovaného na PZAS se nepodařilo žalovanému prokázat a poškození brýlí se má
žalovaný domáhat jiným řízením. Žalovaný byl v této věci (jednání policie
a nočních barů) od března 2014 opakovaně svědkem jednání zneužívající smysl a zákonné
ustanovení policie, naposledy pak 15. března 2015 v relaci od 2 - 4 hodin
ranní zaznamenal dva výjezdy policie do baru Fortuna na třídě Svobody (dříve
dům Jednota) a lze zobecnit, že frekventované olomoucké noční bary evidentně
opilé občany dále nalévají alkoholem v rozporu se zákonem o ochraně před
alkoholismem a pak se následně domáhají právní ochrany policie na základě stejného zákona, pokud byl
host extrémně opilý, spal, hulákal, zpíval či se porval s jiným opilcem, nebo
znečistil prostor nočního baru apod. Jde o ryze soukromoprávní spor
zneužívající policii i institut veřejné zdravotní péče k ochraně
privátních obchodních zájmů těchto barů. Žalovaný trpí od roku 2011 letitou chronickou
nespavostí, kdy pak v noci tyto „exkurze“ absolvuje. Existence dnešních
PZAS je zcela mimo rámec záměru, se kterým v roce 1949 doc. MUDr.
Jaroslav Skála u Apolináře založil první PZAS, a to se záměrem terapeutickým,
nikoliv obchodním. PZAS používá necelá třetina zemí EU, převážně
postkomunistické země.
13. Není rovněž pravdou
tvrzení žalobkyně v bodu I na straně 2 třetí a čtvrtý odstavec, že
žalovaný byl agresivní a způsobil distorzi palce pracovníka PZAS, když právě
tento kurzem zdravotníka vzdělaný zřízenec PZAS je vyšetřován za ublížení na
zdraví vůči žalovanému GIBS, kdy si tímto jednáním vůči žalovanému zřejmě onu
distorzi způsobil, pokud nešlo přímo o účelový simulantní akt daného zřízence
PZAS, neboť je důvodné podezření, že to byl právě tento zřízenec, který maje na
starosti uložení věcí žalovaného do depozitu, zcizil jeho majetky (krabičku
s dárkem a medical cannabis), což však žalovaný nemůže jakkoliv prokázat,
byť existuje svědek, který danou krabičku dne 6.4.2015 ve večerních hodinách
viděl u žalovaného a ten bude případně požádán svědčit u soudu. Žádný zápas
žalovaného s oním zřízencem nebo jeho napadení a způsobení distorze palce
zřízence PZAS u přestupkové komise MMOL nepotvrdil žádný z pracovníků
PZAS, kteří byli dne 7.4.2014 na PZAS přítomni.
14. Není rovněž pravdou
tvrzení žalobkyně v bodu I na straně 2 čtvrtý odstavec, že žalovaný měl u
sebe marihuanu, když žalovaný měl u sebe právě v oné zcizené krabičce
s dárkem (prsten s perlou) medical cannabis, když tato látka je
mu lékaři indikována a ihned po zprovoznění systému vydávání medical cannabis v ČR
mu byla doporučena k vydaní v jediné k tomu funkční lékárně v ČR
a toto je zaznamenáno lékaři v zdravotnické dokumentaci již v roce
2011 (viz příloha 8, obě strany listu s potvrzením MUDr. Jaroslava Nováka
a MUDr. Věry Táborské).
15. Je bohužel smutnou pravdou
tvrzení žalobkyně, že žalovaný byl na PZAS vulgární, slovně agresivní a (ve své
mimořádné opilosti) vyhrožoval pracovníkům PZAS. Za toto jednání se žalovaný opravdu
upřímně omlouvá, lituje jej a stydí se za něj. Protože žádné jednání nevzniká
bez příčiny, dovoluje si žalovaný poznamenat okolnosti, za kterých jeho jednání
probíhalo. V dané době (začátek března 2014) totiž po roce a půl
projednávání právní přípustnosti (zřejmě rekord ESLP) 4 stížností žalovaného na
Českou republiku s doložením lékařských důkazů o těžkých ublíženích na
zdraví občanů včetně ublížení na zdraví s následkem smrti prostějovskými orgány
činnými v trestním řízení konfiskacemi majetků žalovaného z jeho
výzkumnické farmy medical cannabis (viz např. sdělení soudního znalce MUDr.
Radka Matlacha vládě a následně soudu a policejnímu prezidentovi na http://soudniznalec.blogspot.cz/)
Evropský soud pro lidská práva (pod č.j. 66981/12, 79490/13, 20049/14 a
47921/14) bez zdůvodnění odmítl meritorně projednat všechny uvedené
stížnosti napadající rozhodnutí ČR pod č.j.
II. ÚS 664/12, IV.ÚS 4859/12, II. ÚS 1311/13 a II.ÚS 289/14, když žalovaný
doložil nejen spáchání zločinů proti lidskosti, ale též nezákonné jednání ČR
konané v rozporu s čl. 267 odst. 3 Smlouvy u fungování EU nepoložením
předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie, neboť žalovaný doložil ČR právní
nevymahatelnost zákona o návykových látkách (ZoNL) ve věci výroby cannabis a
netrestnost svého jednání dle nadřazeného práva EU, ale i práva ČR. Justiční
korupce v této věci byla natolik prorostlá s exekutivou, že ČR následně
daná ustanovení zákona změnila (§ 5 odst. 5 ZoNL nenotifikovaným zákonem č.
50/2013 Sb. s novým limitem 0,3% THC) a definice cannabis dle přílohy
1.A.1 nařízení vlády č. 455/2009 Sb. (celá rostlina cannabis včetně kořene
nesmí obsahovat více než 0,3% THC), novelizací
č. 4/2012 sb. zrušenou s účinností od 1.8.2013 nálezem Pl. ÚS 13/12
s odkazem na porušení čl. 39 Listiny základních práv a svobod (ČR nemá
žádnou normu na měření THC v cannabis s unijní normu neaplikovala do
právního řádu a má tři zcela odlišné definice cannabis v § 2 zákona o
návykových látkách dle složení látek včetně THC), aby se právní argumentací
žalovaného nemohl nikdo právně bránit, avšak doložením nevymahatelnosti zákona
o návykových látkách žalovaným v důsledku nenotifikace technických
předpisů novel ZoNL dle povinnosti Směrnice 98/34/ES (viz důkazy na http://cannabis-dukazy.blogspot.cz/)
s rizikem miliardových škod na státním rozpočtu, to bylo asi pro ČR příliš
a tak ČR s neústupným žalovaným v roce 2012 zahájila přes protesty rodiny,
lékařů, psychologů, soudních znalců včetně soudního znalce a zaměstnance žalobkyně
MUDr. Jiřího Bilíka, se kterým žalovaný
v 90 letech spolupracoval (viz bod 9 a 13 http://soudniznalec.blogspot.cz/),
a protestech emeritního rektora Univerzity Palackého profesora PhDr. Josefa
Jařaba, CSC. a dalších neúspěšné řízení o omezení právní způsobilosti
žalovaného, což lze doložit z řízení u OS v Olomouci č.j. 39 Nc 1631/2012 Následně žalovanému ČR
v roce 2013 také na základě zfalšovaného znaleckého posudku znalce MUDr.
Jiřího Bilíka, zaměstnance žalobkyně, jehož posudek ČR zneužila, ustanovila v roce
2013 ochrannou léčbu. MUDr. Bilík se zřejmě domníval (žalovaný tak nežádal
činit a chtěl se soudit v řádném procesu), že označením žalovaného v roce
2012 za nepříčetného (vždy od dubna do září, když roste cannabis….) žalovaného
vyviní ze všech trestních řízení, což se také okamžitě stalo, když však v roce
2013 MUDr. Bilík poznal, jak ČR vůči žalovanému hanebně jedná a že je možná žalovaný
v právu a ničeho se nedopustil, neboť proti trestním stíháním žalovaného a
jeho odsouzení protestovaly u ministra spravedlnosti nejen desítky známých nevládních
organizací a známých a respektovaných Olomoučanů včetně emeritní rektorky UP profesorky
MUDr. et PhDr. Jany Mačákové, CSc. viz http://podporujeme.blogspot.cz/,
soudní znalec a zaměstnanec žalobkyně
MUDr. Jiří Bilík souhlasil s provedením rediagnostického pobytu a
provedení kontrolované studie léčby kanabinoidy na začátku roku 2014, což
lze doložit na důkazech ze zprávy soudní znalkyně a soudem k ochranné
léčbě ustanovené lékařky ústavnímu soudu na http://silvia-musilova.blogspot.cz/
v bodu 25. MUDr. Jiří Bilík tak
nesl velké riziko, protože zfalšování znaleckého posudku je trestný čin, přesto
s rediagnostickým pobytem žalovaného souhlasil i za cenu vlastního
poškození či znevěrohodnění. Bohužel dne 7.1.2014, když byl
k rediagnostickému pobytu žalovaný u žalobkyně přijat, byl již MUDr. Bilík
v nemocnici s poruchou srdce a následně zemřel. Žalobkyně dne
7.1.2014 odmítla poskytnout žalovanému dojednaný rediagnostický pobyt a
kontrolovanou studii, vymyslela si, že všichni psychologové jsou až do dubna na
cvičení a že údajně nemá právo dělat klinické studie, což je rovněž doloženo
v bodu 25 daného odkazu a žalobkyně si jistě pamatuje, že si u vedení
žalobkyně žalovaný na toto jednání písemně stěžoval. Protože soudem
ustanovená lékařka MUDr. Silvia Musilová způsobila žalovanému nevhodnou
psychiatrickou medikací závažné zdravotní poškození, což nepřímo přiznala
ústavnímu soudu ve výše uvedeném odkazu v bodech 8-11, žalovaný oznámil na
začátku března v roce 2014 soudu, že k dané lékařce nechce docházet,
ale ta podala 26.3.2014 návrh soudu na přeměnu ochranné léčby žalovaného
v ústavní, což je doloženo u OS v Olomouci v řízení pod č.k.
5 Nt 120/2014 s oponentními stanovisky mezinárodní odborné společnosti
Cannabis is The Cure,z.s. na http://bolsevici.blogspot.cz/
včetně doložení 15 marných žádostí policejnímu prezidentovi o policejní ochranu
výzkumu od roku 2009 a
marné žádosti o povolení k výzkumu od roku 2000. Žalovaný od zveřejnění
výzkumu v roce 2008 po judikátu netrestnosti cannabisterapie řeší ročně až
dvě stovky správních řízení (nejčastěji dle zákona č.106/1999 Sb.), byl 7x
obviněn a společně s manželkou mají po zveřejnění výzkumu více než 50 č.j.
u soudů po celé ČR, z toho 2 řízení u Evropské komise a 7 u Evropského
soudu pro lidská práva. Žalovaný je z jednání ČR zcela vyčerpaný, nemocný
a vyhořelý, je díky tomuto extrémnímu stresu v invalidním důchodu, odmítá
se však pokořit a každý rok za cenu dalších trestních řízení pěstuje na
výzkumnické farmě cannabis pro nemocné a výzkum, protože alternativa ČR, že
občané musí být extrémně bohatí a mít měsíčně na (navíc nevhodnou) cannabisterapii
10 – 25 tisíc Kč, anebo mít zkonfiskované majetky a jít do kriminálu, když se
dokáží zaopatřit sami a lépe, je morálně, odborně i zákonně neobhajitelná,
na což žalovaný v předtuše vývoje tohoto stavu ze zahraničních zkušeností
upozorňoval již po judikátu o netrestnosti cannabisterapie v roce 2008,
když založil odbornou společnost, kliniku a zahájil zcela otevřeně výzkum a věc
s podporou odborné obce a široké veřejnosti medializoval, viz nikdy již
dále ČR nerespektovaný judikát Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.1.2008, č.j.
3 T do 52/2008 (Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9/2008)! Dodejme, že
judikátem osvobozená důchodkyně Mária Brodská (úspěšná léčba rakoviny a
bércových vředů), byla za pěstování a zpracování cannabis k terapii
v roce 2011 opětovně obžalována a zkonfiskovány její majetky a v roce
2012 spáchala sebevraždu, viz čtvrtý nejnavštěvovanější příspěvek v sekci
vpravo na stránce http://konopijelek.blogspot.cz/ Bohužel paní Mária Brodská není jediná, kdo
se stal obětí skutečně zločineckého jednání ČR v době míru, řadu
z těchto osob žalovaný znal důvěrně a osobně a produkoval o těchto lidech
a jejich těžkých osudech v roce
2010 dokumentární film Konopné pašije uvedený zdarma pro veřejnost na internetu
na You Tube a spolupracoval na úspěšných filmových dokumentech Rok konopí, viz
těž na You Tube a Cannabis, médicament d'avenir? (pouze
ukázky z filmu). Od konce roku 2012
byl žalovaný kontinuálně v celostátních médiích označován za jakéhosi
choromyslného pěstitele konopí - i přes nominaci žalovaného na Cenu města
Olomouce lékaři a profesory dne 28.3.2013, viz http://cena-olomouc-cannabis.blogspot.cz/
Např. rozhodnutí Nejvyššího soudu č.j. 6 Tdo 1493/2014 (opětovně odmítající
položit v dovolání s advokátním zastoupením předběžné otázky Soudnímu
dvoru EU) se žalovaný dne 28.1. 2015 dozvěděl z médií s titulkem dle
zprávy ČTK na portálu Eurozprávy (viz Google) „Duševně nemocný pěstitel konopí
se hájil sám. Nepřijatelné, rozhodl NS“ a uvedením jména žalovaného atd. Za
této situace není až tak nepochopitelné, že začal žalovaný v daném období zhruba
od začátku března 2014 pít velmi extrémně alkohol, čímž si sice krátkodobě
ulevil, ale nepomohl.
III.
Pokud žalobkyně v případném mimosoudním
vyrovnání sezná právem žalovaného přispět žalovanému na nové brýle, za jejichž
vyhotovení dal žalovaný nemalé prostředky a byly důkazně poškozeny jednáním
pracovníků PZAS, nechť tak rozhodne. Žalovaný se poškození brýlí v jiném
řízení nedomáhá, škody na majetku nemůže důkazně prokázat a ublížení na zdraví
a omezení svobody šetří GIBS a o tomto nebylo rozhodnuto.
Žalovaný žádá soud vydat toto rozhodnutí:
Žaloba
se zamítá, neboť jednáním žalobce byl vůči žalovanému porušen zákon o
zdravotních službách a zákon o
opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a
jinými návykovými látkami.
S ohledem na příčinnou souvislost jednání žalovaného a vznikem žaloby, resp.
„užitím“ komerčních služeb žalobkyně (viz rozsudek ke zdravotní pojišťovně SDEU C‑59/12),
žalovaný žádá laskavě soud, aby prostřednictvím Nejvyššího soudu požádal
položit Soudnímu dvoru EU tyto předběžné otázky žalovaného, kterých se domáhá
marně od roku 2010 - 2015:
1. Je třeba čl. 267 odst.
3 Smlouvy o fungování EU vykládat v tom smyslu, že brání v postupu
Nejvyššího soudu, který odmítá položení předběžné otázky na nevymahatelnost
ustanovení zákona o návykových látkách, a to na základě tvrzení Nejvyššího
soudu (č.j. 8 Tdo 1231 /2011), že daný
zákon transponuje předpisy Evropského společenství, konkrétně nařízení ES,
které se ovšem transponovat nesmí?
2.
Představuje
§ 29 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách tím, že zákonný režim
pěstování cannabis k účelům výzkumným (pokusnictví) a národohospodářským
(průmysl) přešel od režimu, kdy nebylo možné pěstovat cannabis bez hlášení
úřadům, na režim, kdy toto možné je až do velikosti pěstební plochy do 100
m2/osobu, a to na základě zákona č. 362/2004, kterým se změnil zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,
technický předpis ve smyslu čl. 1 odst. 11 směrnice 98/34/ES a je
tudíž s ohledem ke skutečnosti, že dané ustanovení nebylo oznámeno
Evropské komisi v souladu s čl. 8 a 9 směrnice 98/34/ES, nevymahatelné ve
smyslu rozsudku Soudního dvora EU ve věci C-194/94 CIA Security International, bod
55?
3. Je třeba v roce
2009 novelizované nařízení Komise (ES) „Metoda společenství pro kvantitativní
určení obsahu delta-9-tetrahydrokannabinolu v odrůdách cannabis“ č.
1122/2009 (příloha č. 1) ze dne 30. listopadu 2009, kterým se stanoví prováděcí
pravidla k nařízení Rady (ES) č. 73/2009, pokud jde o podmíněnost, modulaci a
integrovaný administrativní a kontrolní systém v rámci režimů přímých podpor
pro zemědělce stanovených v uvedeném nařízení, a k nařízení Rady (ES) č.
1234/2007, pokud jde podmíněnost v rámci režimu přímé podpory pro odvětví vína,
vykládat v tom smyslu, že brání ve stanovení jiných metod pro měření obsahu
delta-9-tetrahydrokannabinolu v odrůdách cannabis, než je metoda uvedená
v citovaném unijním přepisu?
4.
Představuje
§ 5 odst. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách tím, že jeho
novelizací zákonem č. 50/2013 Sb. byl stanoven pro zacházení s cannabis
k účelům výzkumným (pokusnictví) a národohospodářským (průmysl) nový limit
obsahu látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů, a to nově s limitem do 0,3 %
THC, technický předpis ve smyslu čl. 1 odst. 11 směrnice
98/34/ES a je tudíž s ohledem ke skutečnosti, že dané ustanovení nebylo
oznámeno Evropské komisi v souladu s čl. 8 a 9 směrnice 98/34/ES,
nevymahatelné ve smyslu rozsudku Soudního dvora EU ve věci C-194/94 CIA Security International, bod 55?
5.
Představuje
§ 8 odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách tím, že zákonný režim
přešel od režimu, kdy není nárok na vydávání povolení k zacházení
s návykovými látkami, na režim, kdy takový nárok je daný, a to na základě
zákona č. 141/2009 Sb., kterým se
změnil zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, technický předpis ve smyslu čl. 1 odst. 11 směrnice 98/34/ES a je
tudíž s ohledem ke skutečnosti, že dané ustanovení nebylo oznámeno
Evropské komisi v souladu s čl. 8 a 9 směrnice 98/34/ES, nevymahatelné ve
smyslu rozsudku Soudního dvora EU ve věci C-194/94 CIA Security International, bod 55?
6.
Je
třeba čl. 9 směrnice 98/34/ES vykládat v tom smyslu, že brání
v použití naléhavé procedury dle odst. 7 uvedeného ustanovení
v případě vnitrostátní úpravy, jako je vyhláška č.
221/2013 Sb., kterou se stanovují podmínky pro předepisování,
přípravu, výdej a používání individuálně připravovaných léčivých přípravků s
obsahem cannabis pro léčebné použití, jejíž prostřednictvím jsou stanoveny
požadavky na jakost léčebného cannabis?
7.
Představuje
§ 24a zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách tím, že požaduje pro pěstování cannabis pro léčebné použití licenci (tj. povolení),
technický předpis ve smyslu čl. 1 odst. 11 směrnice 98/34/ES a je tudíž
s ohledem ke skutečnosti, že dané ustanovení nebylo oznámeno Evropské
komisi v souladu s čl. 8
a 9 směrnice 98/34/ES, nevymahatelné ve smyslu rozsudku
Soudního dvora EU ve věci C-194/94 CIA Security International, bod 55?
8.
Představuje
§ 24b zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách tím, že požaduje, aby
veškerý vypěstovaný cannabis pro léčebné použití byl předáno Státnímu ústavu
pro kontrolu léčiv, technický předpis ve smyslu čl. 1 odst. 11
směrnice 98/34/ES a je tudíž s ohledem ke skutečnosti, že dané ustanovení
nebylo oznámeno Evropské komisi v souladu s čl. 8 a 9 směrnice 98/34/ES,
nevymahatelné ve smyslu rozsudku Soudního dvora EU ve věci C-194/94 CIA Security International, bod 55?
9. Je třeba čl. 34
Smlouvy o fungování EU vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní
úpravě, jako je zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech, zákon č. 167/1998 Sb., o
návykových látkách a vyhláška č. 221/2013 Sb., neboť
tyto vnitrostátní právní předpisy stanoví požadavky na jakost léčebného
cannabis, které je de facto třeba
dovážet z Nizozemska, kde je pěstované k omamným účelům, a které je
prokazatelně méně vhodné pro léčebné použití než jiné (vnitrostátní či
dovezené) odrůdy cannabis včetně zcela neomamných odrůd cannabis a neomamných
metod aplikací omamného cannabis, jejichž léčebné použití je naopak
zakázáno?
10. Je třeba čl. 34
Smlouvy o fungování EU ve světle skutečnosti, že Soudní dvůr v rozsudku ve
věci C-137/09 Josemans explicitně
uznal přípustnost používání omamných látek, jako je cannabis, k léčebným a
výzkumným účelům, vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní
úpravě, která umožňuje pouze použití nevhodného léčebného cannabis (dovezeného
z Nizozemska) sloužícího primárně k omámení a pod hrozbou trestní
sankce zakazuje veškeré pěstování, výzkum a užívání jiných (vnitrostátních či
dovezených) odrůd cannabis vhodnějších k léčebnému použití?
V Olomouci dne 22.
března 2015
