Pokud jsou mé vývody správné pak stručně řečeno po době prekurzorové má přijít doba nového dogmatu, že od vstupu do EU nedošlo ke změně §§ 5, 8, 15, 24 a 29 zákona o návykových látkách určujících jako technický předpis výrobu konopí pro výzkum a konopí jako léku ve spojení s nařízením vlády č. 455/2009 Sb. s novelizací 3/2012 Sb., což je lež jako věž.
1. Do loňského klíčového nálezu v příloze z 5.10.2017, bod 34, že zákon je technický předpis a není vymahatelný v trestním řízení, pokud nebyl oznámen, a současně mylného tvrzení, že od vstupu do EU nedošlo ke změně obsahu účinné látky v konopí před novelou č. 50/2013 Sb. a k nenovelizovanému § 8 odst. 1 zákona o NL se vůbec nevyjádřili, ač právě ten je technickým předpisem k výrobě konopí jako léku a nebyl při novelizaci č. 141/2009 Sb. oznámen Komisi
2. Do vědomě mylného rozhodnutí letošního 16.10.2018 týkající se zabraného konopí po novele č. 50/2013 Sb. , kdy soud tvrdí, že nedošlo od vstupu do EU k novelizaci výroby konopí jako léku, když všechny legislativní změny dokládají jejich lež, toto prosím potvrdit právnicky, že jsou mé úvahy správné
3. Pokud v loňském nálezu z 5.10.2017 v příloze v bodu 22 Ústavní soud uvedl
"Skutková zjištění ani právní závěry nalézacího soudu vážící se na zastavení trestního stíhání vedeného původně proti stěžovateli, nemůže Ústavní soud nijak přehodnocovat. Stejně tak se Ústavní soud, vázán petitem ústavní stížnosti, nemůže jakkoliv věnovat ústavní konformitě předpisů správního práva týkajících se nakládání s konopím či THC po 30. 8. 2012, neboť tímto dnem je ohraničen skutek, pro nějž byl stěžovatel původně trestně stíhán. Ústavní soud tak v prvé řadě vychází z toho, že původní trestní stíhání bylo proti stěžovateli vedeno pro důvodné podezření z pokusu trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1 trestního zákoníku.."
V bodu 23 pak odkázal na lživé tvrzení z prvního řízení, že konopí je prekurzor ..
"Nutno upozornit i na skutečnost, že Ústavní soud se již v minulosti zabýval argumentací stěžovatele směřující jak k samotnému posouzení trestnosti jeho jednání ve vztahu k pěstování konopí (usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 664/12 ze dne 13. 4. 2012), tak údajně účelového zastavování trestních stíhání vedených proti němu z důvodu nepříčetnosti (usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 4859/12 ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. II. ÚS 1311/13 ze dne 30. 5. 2013 či sp. zn. II. ÚS 289/14 ze dne 19. 2. 2014), jakož i uložení ochranného opatření zabrání věci – látek a předmětů využitelných pro toxikomanii (usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3196/15 ze dne 14. 4. 2016). Od svých dřívějších závěrů nemá přitom Ústavní soud důvod se odchylovat."
a v bodě 35 zcela účelově uvedl - jako by mne snad vinili za pěstování a ne výrobu - když současně zcela ignoroval změnu definice konopí pro trestní právo danou nařízením vlády č. 455/2009 Sb. příloha 1.A.1.
"....Jelikož se znění ... § 24 písm. a) zákona o návykových látkách od nabytí účinnosti tohoto zákona do konce rozhodného období tak, jak na stěžovatele dopadalo, nijak nezměnilo, žádnou jejich nevymahatelnost vůči stěžovateli na základě směrnice Evropského parlamentu nelze dovodit."
a současně nově 16.10.2016 - viz příloha - v bodu 3 uvedl
"Trestné činnosti se dopustil tím, že v rozhodném období v rozporu s ustanoveními § 4, § 8 a § 24 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „zákon o návykových látkách“) pěstoval na svém pozemku několik set rostlin konopí za účelem jeho zpracování do toxikomansky využitelné podoby a následné distribuce, přičemž část daných rostlin již měl zpracovánu."
- vždy jsem byl obviněn za nedovolenou výrobu výrobu, ne pěstování -
a v bodu 5
" ....Stěžovatel má totiž za to, že ustanovení § 24a a 24b zákona o návykových látkách, které byly do tohoto zákona začleněny novelou v roce 2013 (zákon č. 50/2013 Sb.), měly charakter technického předpisu ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. 6. 1998, o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů, a vláda proto měla povinnost návrh novely notifikovat Evropské komisi. Jelikož uvedená novela notifikována nebyla, nemůže být předmětný právní předpis v souladu s judikaturou Soudního dvora EU vůči jednotlivci v trestním řízení vymáhán...."
a v bodu 9
" ....Námitka týkající se chybějící notifikace novely zákona o návykových látkách postrádá opodstatnění. Stěžovatelem citované § 24a a 24b zákona o návykových látkách totiž vůbec nebyly v předmětném řízení aplikovány, jelikož trestná činnost souvisela s porušením § 4, § 8 a § 24 téhož zákona. Tato ustanovení jsou přitom součástí zákona od jeho přijetí, ke kterému došlo šest let před vstupem ČR do EU. Stěžovatelem (spíše implicitně) hájená teze, že při novelizaci předpisu X musí být notifikována i novelizací nezasažená předchozí ustanovení předpisu X, přitom není ničím podložená. Jinak vyjádřeno, ve vztahu k trestné činnosti stěžovatele obecné soudy otázku, zda § 24a a 24b zákona o návykových látkách podléhaly notifikaci či nikoliv a s jakými následky, vůbec nemusely zodpovídat. Obdobně na tutéž námitku ostatně reagoval v jiném řízení týkajícího se stěžovatele již Ústavní soud (usnesení ze dne 5. 10. 2017, sp. zn. III. ÚS 3354/16, body 29-33). Pro aktuálně přezkoumávané řízení je důležité, že se s předestřenou argumentací stěžovatele, týkající se (ne)notifikace, podrobně vypořádal nalézací soud."
Přičemž nalézací krajský soud odkázal na první rozhodnutí ústavního soudu, kde konopí označili prekurzorem a zákon že není technickým předpisem, jde o facku právu v přímém přenosu
Jak z toho ven a zapojit poslance?
Cituji bod 37 dne 5.10. 2017
" ..I kdyby Ústavní soud připustil
stěžovatelův narativ, že konopí pěstoval v rozhodném období pro léčebné a výzkumné
účely, mohlo by za určitých okolností hypoteticky naplňovat podmínky krajní nouze
např. podání léčebné látky obsahující THC osobě bezprostředně v daný okamžik
ohrožené na životě v důsledku akutního poranění či ataky dlouhodobější nemoci,
jestliže by jím bylo kauzálně dosaženo záchrany života takové osoby, nicméně samotné
pěstování konopí, které má ve vztahu k takovýmto činnostem toliko přípravný
charakter, podmínky krajní nouze naplňovat nemůže..."
a dále bod 38 5. 10.2017
"Obdobně je tomu i ohledně přípustného rizika dle § 31 odst. 1 trestního
zákoníku, v jeho případě zjevně není splněna podmínka explicitně předepsaná v § 31
odst. 2 trestního zákoníku, tedy že o přípustné riziko nejde, odporuje-li zřejmě
provádění předmětné činnosti požadavkům jiného právního předpisu. Jak bylo uvedeno
výše sub 32., v rozhodném období zákon o návykových látkách bezvýjimečně
zakazoval pěstování konopí, které mohlo obsahovat více než 0,3 % THC. Tomuto
zřejmému požadavku jiného právního předpisu pak stěžovatel nedostál."
Přičemž korunou je bod 42 (mohou za to poslanci) a bod 56 (semena konopí účinné při léčbě rakoviny nedokazují, že konopí není prekurzor) dne 5.10.2017
"....Domnívá-li se stěžovatel, že vzhledem k výsledkům výzkumu v oblasti pěstování konopí a jeho užívání k léčebným účelům byl právní režim nakládání s konopím v rozhodné době nevhodný, právní ochrany by požíval pouze takový jeho postup, jímž by v rámci politické soutěže usiloval o jeho změnu. I v takovém případě by však šlo toliko o garanci postupu, nikoliv výsledku. V demokratickém právním státě založeném na volné soutěži politických stran, jímž Česká republika je, se totiž právní úprava nemůže podřizovat vůli jediného člověka, tedy ani stěžovatele, byť by byl veden sebelepšími úmysly podloženými sebeprůkaznějšími výzkumy. Žádné základní lidské právo na pěstování konopí s obsahem THC potenciálně vyšším než 0,3 % bez ohledu na omezení vyplývající z platné a účinné právní úpravy totiž ústava ani mezinárodněprávní dokumenty nezaručují, a tedy domoci se tohoto práva je možné pouze politickou cestou, vyúsťující v přijetí příslušných právních předpisů."
Bod 56
"Jelikož stěžovatel zaslal Ústavnímu soudu patnáct obálek, o nichž stěžovatel
tvrdil, že obsahovaly semena rostliny konopí seté a o nichž učinil návrh, aby byl jejich
obsah proveden jako důkaz, Ústavní soud tyto obálky bez bližšího zjišťování složení
jejich obsahu stěžovateli vrací. Vzhledem k argumentaci stěžovatele pak provedení
tohoto důkazu nepovažoval Ústavní soud za nutné, neboť není zřejmé, jak by vůbec měl
být proveden a co by jím mělo být ve vztahu k předmětu řízení zjištěno."
Je klíčové poslance postavit před fakt, že vinu svalují soudci na poslance, aby sami podali ústavní stížnost!
