NEJVYŠŠÍ SOUD sp. zn. Tpjn 301/2013 ze dne 13. 3. 2014
NEJVYŠŠÍ SOUD
TRESTNÍ KOLEGIUM
____________________________________
sp. zn. Tpjn 301/2013
Stanovisko
trestního kolegia Nejvyššího
soudu
k výkladu
pojmu „množství větší než malé“ u omamných a psychotropních látek a přípravků
je obsahujících a jedů (§
283, § 284, § 285 tr. zákoníku).
I. Pro naplnění znaku spočívajícího v
přechovávání pro vlastní potřebu ve smyslu § 284 odst. 1, 2 tr. zákoníku
postačí po formální stránce jakýkoliv způsob držení omamné nebo psychotropní
látky či jedu bez povolení pro sebe, aniž by ji pachatel musel mít přímo při
sobě. Přechováváním „pro vlastní potřebu“ se rozumí určení takové látky pro
osobní spotřebu, tedy výhradně pro pachatele tohoto trestného činu
a nikoho jiného. Musí však jít o držení takové látky v množství
převyšujícím dávku potřebnou pro držitele (podle stupně jeho závislosti), neboť
držení jen jedné dávky konzumentem drog před jejím použitím není přechováváním,
ale jen tzv. spotřební držbou.
Za „množství větší
než malé“ ve smyslu § 284 odst. 1, 2 tr. zákoníku je třeba obecně považovat takové množství přechovávané omamné nebo
psychotropní látky nebo jedu, které vícenásobně – podle
ohrožení vyplývajícího pro život a zdraví lidí ze škodlivosti jednotlivých látek – převyšuje běžnou dávku obvyklého
konzumenta.
Orientační hodnoty
určující „množství větší než malé“ u omamných látek, psychotropních látek a
přípravků je obsahujících jsou uvedeny v příloze k tomuto stanovisku. Při
závěru o naplnění uvedeného znaku je třeba podpůrně zohlednit, zda šlo o
prvokonzumenta či uživatele těchto látek v pokročilém stadiu závislosti,
případně i jiné skutečnosti ovlivňující míru
ohrožení života nebo zdraví uživatele. [1][1]
II. U látek
uvedených v § 1 nařízení vlády č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely trestního
zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů,
ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb., a v příloze č. 1 k tomuto vládnímu
nařízení se za „množství větší než malé“ pokládá takové množství jedu, které na
základě současných vědeckých poznatků může po jednorázovém nebo opakovaném
podání způsobit poškození zdraví.
III. Pokud množství
omamné a psychotropní látky u pachatele, který přechovával takovou látku pro
vlastní potřebu, nedosáhne „množství většího než malého“, půjde při splnění ostatních zákonných znaků o přestupek na úseku ochrany před
alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle § 30 odst. 1 písm. j) zákona č.
200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť neoprávněně
přechovával v malém množství pro svoji potřebu omamnou nebo psychotropní látku.
O d ů v o d n ě
n í :
Předseda
trestního kolegia Nejvyššího soudu podle § 21 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o
soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých
zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, navrhl,
aby trestní kolegium Nejvyššího soudu zaujalo stanovisko k výkladu pojmu „množství
větší než malé“ u omamných a psychotropních látek a přípravků je
obsahujících a jedů (§ 283, § 284, § 285 tr. zákoníku).
Tento návrh
učinil předseda kolegia na základě uvážení významu předložené otázky
pro současnou rozhodovací praxi soudů s ohledem na to, že Ústavní
soud svým nálezem sp. zn. Pl. ÚS 13/12, ze dne 23. 7. 2013, zrušil
ustanovení § 289 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve
slovech „a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních
látek, přípravků je obsahujících a jedů“, a to dnem vyhlášení nálezu
ve Sbírce zákonů. Současně zrušil ustanovení § 2 a přílohu č. 2 nařízení vlády
č. 467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb. Z této
skutečnosti plyne potřeba sjednotit rozhodovací činnost soudu – judikaturu
v otázce výkladu pojmu „množství větší než malé“ u omamných látek,
psychotropních látek a přípravků je obsahujících. V důsledku
uvedeného rozhodnutí totiž takříkajíc obživly i judikáty vydané před
vydáním citovaného nařízení, které však mohou být rozporné s pozdější
judikaturou, která již vycházela z tohoto nařízení vlády. Na tuto okolnost
poukázal i předseda a další členové velkého senátu.
Trestní
kolegium Nejvyššího soudu si před zaujetím stanoviska vyžádalo podle § 21 odst.
3 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů,
vyjádření od Ministerstva spravedlnosti České republiky, Ministerstva
vnitra České republiky, Nejvyššího státního zastupitelství, předsedů vrchních a
krajských soudů, právnických fakult v Praze, v Brně, v Plzni a v Olomouci,
Institutu pro kriminologii a sociální prevenci, Ústavu státu a práva Akademie
věd České republiky a České advokátní komory. Dále byly požádáni o vyjádření
Národní protidrogový koordinátor při Úřadu vlády ČR, Národní
monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti, Úřad vlády ČR –
Odbor protidrogové politiky – Národní monitorovací středisko pro drogy a
drogové závislosti, Ministerstvo zdravotnictví ČR (IOPL), Národní protidrogová
centrála Policejního prezidia ČR, Klinika adiktologie 1. lékařské fakulty
Univerzity Karlovy v Praze, SNN České lékařské společnosti Jana
Evangelisty Purkyně, SANANIM, o.s., a Rada vlády pro koordinaci protidrogové
politiky. Spolu se žádostí o vyjádření jim zaslalo návrh stanoviska. Z těchto institucí se vyjádřily
Nejvyšší státní zastupitelství v Brně, Institut pro kriminologii a
sociální prevenci, Krajský soud v Českých Budějovicích, Úřad vlády ČR
– Odbor protidrogové politiky – Národní monitorovací středisko pro drogy a
drogové závislosti.
Nejvyšší
státní zastupitelství v Brně zdůraznilo ve svém vyjádření k právní
větě pod bodem I. jako racionální argumentaci k redukci stanoveného
výchozího množství u níže uvedených a zároveň nejrozšířenějších omamných a
psychotropních látek. V případě kanabinoidů jsou vzájemně porovnávané
hodnoty kvantitativně neslučitelné. Do 31. 12. 2009 soudy
považovaly za množství větší než malé - v souladu s poznatky lékařské
vědy - 0,3 gramu
THC. Lze si tedy položit otázku, k jakým podstatným změnám
v poznatcích lékařské vědy došlo od 1. 1. 2010, jestliže od tohoto data
činí množství větší než malé 1 gram THC, resp. 1,5 gramu THC, tj.
pětinásobně více. Pokud bylo úmyslem zákonodárce projevit určité zmírnění
represe nedovoleného nakládání s kanabinoidy, našel adekvátní odraz v
privilegovaných skutkových podstatách trestných činů podle § 284
odst. 1 trestního zákoníku a § 285 trestního zákoníku. Nařízení vlády
však takto zákonodárcem nastolené rozvolnění trestní represe dále umocnil, a to
v rozporu s úlohou vlády pouze odvozeného normotvůrce, jak
konstatoval Ústavní soud. Fakticky došlo k dvojímu zmírnění trestní represe
v oblasti kanabinoidů, aniž by pro to byl založen věcný argument. Potřeba
redukce hodnot oproti zrušenému nařízení vlády zesiluje o to více, pokud se
konzumace kanabinoidů v tuzemských podmínkách citelně rozmáhá, čemuž
odpovídají také poznatky ze zprávy Evropského monitorovacího centra pro
drogy a drogovou závislost o stavu drogové problematiky v Evropě za rok
2012. Nepřesné stanovení hodnot u kanabinoidů vynikne ve srovnání
s minimální hranicí obsahu THC u marihuany a hašiše. Třebaže objektem
trestného činu podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku je ochrana
společnosti před nedovoleným nakládáním s kanabinoidy, hodnoty
stanovené zmiňovaným nařízením vlády nedůvodně upřednostňují látku THC, je-li
obsažena v marihuaně, oproti THC v hašiši, a to výrazně (srov. 1 gram oproti 1,5 gramu THC). Uvedený
rozdíl není zdůvodněn, přestože chemicky a zejména juristicky (ve smyslu
zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách) jde o látku
identickou. Pokud trestní kolegium Nejvyššího soudu shledá přesvědčivé
argumenty pro setrvání na výše naznačeném dvojitém rozvolnění trestní represe
v oblasti kanabinoidů, zřejmě by mělo dojít k redukci minimálního množství
THC v případě marihuany, a to alespoň na hodnotu zakotvenou u hašiše.
Tímto se zmírní důsledky dříve nastoleného rozvolnění trestní represe.
Odvozené použití výchozí hodnoty množství většího než malého pro stanovení
rozsahů drogové trestné činnosti ukazuje nutnost zpřísnění postihu ke kanabinoidům,
zejména při zohlednění trendu rozvoje velkokapacitních pěstíren konopí
umožňujících neomezenou produkci uvedené drogy průmyslovým způsobem. Obdobný
závěr lze vztáhnout k omamné látce kokain. Co se týče metamfetaminu jako jedné
z nejrozšířenějších drog na území České republiky, návrh stanoviska
trestního kolegia Nejvyššího soudu správně upozorňuje,
že k podstatnému nárůstu množství většího než malého nedošlo.
Přesto i v tomto případě se lze domnívat, že uvedené množství by mělo
být oproti zrušené příloze vládního nařízení přehodnoceno. Nárůst této hodnoty
ve srovnání s dřívější praxí je sice jen mírný (0,6 gramů, resp. 0,72 gramu oproti
původní hodnotě 0,5 gramů metamfetaminu), avšak ani pro to nezaznívá věcný
argument. Je možné se přiklonit k vyjádření Národní protidrogové centrály
Služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR, že i produkce metamfetaminu
je gradující a trend spočívá v zdokonalování a intenzifikaci výroby.
Z tohoto důvodu se zdá být přiléhavější návrat k předchozí hodnotě
účinné látky metamfetaminu, tj. na 0,5 gramu.
Lze přisvědčit názoru trestního kolegia Nejvyššího soudu,
že ačkoli nález Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2013 sp. zn. Pl. ÚS 13/12 zrušil zmocňovací ustanovení § 289 odst. 2 trestního
zákoníku k vydání nařízení vlády ke stanovení, jaké je množství větší než
malé i u jedů, ponechal nedůsledně v platnosti § 1 odst. 2
nařízení vlády č. 467/2009 Sb., a proto nezbývá než se zabývat i
tímto pojmem ve vztahu k nakládání s jedy. Souhlasíme, že vymezení
„množství větší než malé“ se u jedů přebírá z nařízení vlády č. 467/2009
Sb., kdy se za něj pokládá takové množství jedu, které na základě současných
vědeckých poznatků může po jednorázovém nebo opakovaném podání způsobit
poškození zdraví. Protože právní věta pod bodem II. návrhu stanoviska trestního
kolegia Nejvyššího soudu rozšiřuje záběr posuzované problematiky i mimo pojem
„množství větší než malé“ u omamných a psychotropních látek a přípravků je
obsahujících, bylo by vhodné dát do názvu předmětu tohoto stanoviska i odkaz
na jedy. Dále ve srovnání s omamnými
a psychotropními látkami a přípravky je obsahujícími se u jedů
prosazuje volnější vymezení [nikoli prostřednictvím stanovených hodnot
v tabulkách], které vyžaduje odborné zkoumání k působení daného jedu
na zdraví lidského organismu, přičemž je třeba určit prahové množství jedu v
hmotnostních nebo objemových veličinách, které je způsobilé vyvolat
poškození zdraví, tedy podřazením stanovit naplnění znaku „množství větší než
malé“. Zatím se nepodařilo - a bude tomu nadále, přebírá-li se stejný přístup -
dosáhnout deklarovaného potenciálu stanovení a tím pádem také sjednocení
uvedených hodnot, jako u omamných a psychotropních látek, chybí-li
u jedů i rozhodovací praxe vyšších soudů.
K právní
větě pod bodem III. stanoviska neuplatnilo Nejvyšší státní zastupitelství žádné
připomínky.
Institut pro
kriminologii a sociální prevenci úvodem samotných připomínek konstatuje, že
principy, z nichž vychází právní věta navrhovaného stanoviska, pokládá
za věcně správné. Navrhované stanovisko představuje shrnutí
nejdůležitějších bodů judikatury k této otázce z období před 1.
lednem 2010, přičemž reaguje na některé změny, ke kterým od té doby došlo
v oblasti právní úpravy i poznání drogové problematiky jako celku.
Podle jejich názoru ovšem není zcela vhodné, aby součástí stanoviska trestního
kolegia Nejvyššího soudu byla tabulka s orientačními hodnotami „množství
většího než malého“ pro jednotlivé OPL, a to z několika důvodů.
Jednak by stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu měla mít v zájmu
sjednocování rozhodovací činnosti soudů spíše obecnější charakter, nikoliv
charakter technické normy, jakou mělo např. nařízení vlády č. 467/2009 Sb.
Pokud trestní kolegium pokládá za vhodné vyjádřit se ke konkrétním hodnotám
OPL, jež by orientačně mohly znaku „množství větší než malé“ odpovídat,
bylo by podle jejich názoru vhodnější učinit tak odkazem na dokument
jiného orgánu (např. na tabulku, obsaženou ve zrušeném nařízení vlády, na
tabulky, obsažené v interních předpisech státního zastupitelství či policie,
apod.), jak to činilo rozhodnutí Nejvyššího soud, publikované pod č. 46/2000
Sb. rozh. tr. Nelze také přehlédnout, že situace na drogové scéně nejen
v ČR je velmi dynamická. Objevují se stále nové látky
s psychoaktivními účinky, obdobnými účinkům OPL, „tradiční“ OPL jsou
modifikovány tak, aby měly podstatně vyšší obsah účinné látky, než bylo dosud
obvyklé (příklad hydroponně pěstovaného konopí), atd. To vše, společně
s již uvedenými důvody povede podle jejich názoru k neustálému tlaku
na úpravy tabulky orientačních hodnot [tím spíše, že tabulka by stejně
jako ve zrušené části nařízení vlády patrně měla naplnění znaku „množství větší
než malé“ vázat na splnění kritéria určité minimální hmotnosti směsi
s účinnou látkou a zároveň určité minimální hmotnosti (obsahu) účinné
látky ve směsi].
Krajský soud v Českých Budějovicích
považuje za žádoucí přijetí stanoviska k výkladu pojmu „množství větší
než malé“ z důvodu principu právní jistoty, předvídatelnosti právního
řádu a seznatelnosti rozhodnutí. Přijetí tohoto stanoviska k výkladu pojmu
„množství větší než malé“ pak je významné nejenom z hlediska
skutkové podstaty trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a
jedu podle § 284 tr. zákoníku, ale také pro stanovení jednotného výkladu
pro pojmy „většího rozsahu, značného rozsahu a velkého rozsahu“ zejména u
trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými
a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku pro jehož
kvalifikované skutkové podstaty je uvedený pojem východiskem pro stanovení
jejich rozsahu (trestné činnosti). Za žádoucí považuje také krajský soud
přijetí uvedeného stanoviska v otázce způsobu držení omamné a psychotropní
látky v navrhované formě, tedy se závěrem, že po formální
stránce je naplňována skutková podstata trestného činu podle § 284
tr. zákoníku i tehdy, aniž by pachatel musel mít tuto omamnou a
psychotropní látku přímo při sobě. Akceptovat také lze formulaci uvedeného
stanoviska v právní větě pod bodem I. ve formálním i obsahovém vymezení
pojmu tzv. „spotřební držby“. Proto krajský soud vyjadřuje souhlasné stanovisko
s navrhovaným zněním právních vět pod bodem I. a II. K právní větě
pod bodem III. krajský soud také vyjadřuje souhlasné stanovisko
s navrhovaným zněním, přičemž poukazuje na rozdílnou rozhodovací praxi
okresních soudů v obvodu Krajského soudu v Českých Budějovicích.
Některé okresní soudy v případě neprokázání přechovávání omamné a
psychotropní látky pro vlastní potřebu z hlediska jejího množství, tedy „v
množství větší než malém“, rozhodují o zproštění obžalovaného podané
obžaloby, jakkoli by správně měl být žalovaný skutek postoupen příslušnému
správnímu orgánu k posouzení, zda se nejedná o přestupek na úseku
ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle § 30 odst. 1 písm. j)
zák. č. 200/1990 Sb. o přestupcích ve znění pozdějších předpisů.
Úřad
vlády ČR – Odbor protidrogové politiky – Národní monitorovací středisko
pro drogy a drogové závislosti ve svých připomínkách uvedl, že drogová
politika jako taková má omezenou účinnost v řešení drogového problému.
Drogová politika, zejména represe, způsobuje nežádoucí následky. Účinným
řešením je snižovat negativní dopady užívání drog a drogových politik,
zejména represe. Je potřeba dbát na to, aby nedošlo k přepínání represe,
neboť ta má tendenci dominovat při hledání řešení na úkor jiných typů
intervencí. Řešení motivované co nejnižšími negativními zdravotními a
sociálními dopady není liberalizační. Neexistují důkazy o účinnosti
represivních opatření. Vyšší míra represe a nezákonnosti držených množství drog
vede k veřejným zdravotním škodám, které jsou dány vyšším podílem skryté
části problémových uživatelů drog a závislých. Z toho pramení nižší
a pozdější kontakt s pomáhajícími službami a vyšší míra výskytu
zdravotních následků užívání drog. Obecně platí, že nezákonnost drog zvyšuje
jejich cenu, což vede uživatele spíše k injekční aplikaci (namísto kouření
nebo „šňupání“), aby tak maximálně využili možnosti omezené nabídky. Sám
přechod na injekční užívání je celosvětově spojen s většími zdravotními
riziky. Vyšší kriminalizace držení drog může například vést k tomu, že
injekční uživatelé drog se často uchylují k injekční aplikaci ve spěchu a
hygienicky rizikových podmínkách, čímž se zvyšuje nebezpečí šíření krví
přenosných nákaz jako je HIV/AIDS a virové hepatitidy. Jakékoli krátkodobé
omezení prodeje drog v důsledku intenzivních policejních akcí může být
vyváženo následnými negativními dopady v oblasti veřejného zdraví. Snižuje se
kontakt s preventivními a léčebnými službami. Dalším zdravotním rizikem
spojeným s užíváním drog je předávkování. Obecně lze říci, že vyšší míra
represe se může promítnout ve zvýšení veřejných zdravotních rizik prostředí, ve
kterém dochází k užívání drog. Limitní množství drog pro účely prosazování
práva jsou stanovena v řadě zemí, i když v právních systémech a
principech jednotlivých zemí existují značné rozdíly. Nicméně se zdá, že napříč
zeměmi nevychází stanovené limity z žádných důkazů či doložitelných
postupů (Transnational
Institute and European Monitoring Centre for Drugs and Drug Addiction, 2011). Např. v Rakousku jsou snad prahové hodnoty
nastaveny po konzultaci pouze s jediným akademickým funkcionářem. Existují
paradoxní a neodůvodnitelné situace jako: v České republice je hmotnostní
limit u heroinu vyšší než u kokainu zatímco v jiných zemích je tomu
naopak, a to několikanásobně. V Litvě je práh pro osobní držení hašiše téměř
stejný jako u kokainu apod. Zdá se, že tyto diskrepance jsou způsobeny
různou mírou užívání různých látek v různých zemích, např. vysoká míra
užívání kokainu ve Španělsku byla důvodem pro vyšší limit u kokainu než u
extáze. Všeobecně však je možno konstatovat, že při stanovení limitů se národní
vlády a autority neřídí vědeckými důkazy nebo postupy. To platí také
pro změny limitů, ke kterým v různých zemích dochází (viz poslední
pokus Policie ČR a Ministerstva vnitra snížit limity u pervitinu a konopných
drog v nařízení vlády č. 467/2009 Sb. ještě předtím, než jej
zrušil Ústavní soud). Existuje také značná nekonzistence u stanovení limitů pro
pěstování rostlin konopí pro vlastní potřebu a stanovení konopí jako drogy,
např. ve zrušené části nařízení vlády č. 467/2009 Sb. byl limit pro marihuanu 15 g, zatímco v nařízení
vlády č. 455/2009 Sb., které se týká limitních množství rostlin a hub
obsahujících OPL, je limitní počet rostlin konopí 5 kusů, což může znamenat až
několik stovek gramů konopné drogy. Podobná diskrepance existuje např. také
v Belgii. Ke všem těmto připomínkám je třeba přihlédnout při formulaci
stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu.
Nálezem pléna
Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 13/12, bylo zrušeno dnem
vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů ustanovení § 289 odst. 2 zákona
č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), ve slovech
„a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek,
přípravků je obsahujících a jedů“. Současně pozbyly platnosti ustanovení § 2 a příloha č. 2 nařízení vlády
č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje
za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních
látek, přípravků je obsahujících a jedů, ve znění nařízení vlády č. 4/2012
Sb. (dále jen „nařízení vlády č. 467/2009 Sb.“). Návrh na zrušení
zbývajících částí ustanovení § 289 odst. 2 tr. zákoníku byl odmítnut. Nález byl
vyhlášen ve Sbírce zákonů dne 23. 8. 2013 pod č. 259/2013 Sb. K odůvodnění
tohoto nálezu Ústavní soud uvedl, že normotvorná kompetence prostřednictvím
vládních nařízení je samostatnou nařizovací pravomocí podle čl. 78 Ústavy.
V takovém případě je vláda oprávněna vydávat nařízení k provedení zákona a v
jeho mezích a nepotřebuje k tomu žádné zvláštní zmocnění parlamentu. Ovšem v
souladu se zásadami demokratického právního státu je možné i výslovné zmocnění
vlády k vydání nařízení. V takových případech platí ústavní podmínka, že
rámcové upřesnění takového zmocnění musí být přímo v zákoně [srov. nález ze dne
21. 12. 1993, sp. zn. Pl. ÚS 19/93, (N 1/1 SbNU 1; 14/1994 Sb.)]. Pokud se s
vydáním nařízení vlády nepočítá, zákon mlčí (což však nemusí znamenat, že nelze
k provedení zákona a v jeho mezích nařízení vlády vydat). V každém případě
nařízení vlády nemůže vybočit ze zákonných mezí – nemůže být praeter legem
– a musí se držet v mezích zákona, které jsou buď vymezeny výslovně anebo
vyplývají ze smyslu a účelu zákona [nález ze dne 29. 4. 1998, sp. zn. Pl. ÚS
43/97, (N 48/10 SbNU 319; č. 119/1998 Sb.), nález ze dne 14. 2. 2001,
sp. zn. Pl. ÚS 45/2000, (N 30/21 SbNU 261; č. 96/2001 Sb.)]. Zcela
volnou úvahu exekutiva nikdy nemá i proto, že je vždy omezena Ústavou,
mezinárodními smlouvami a obecnými právními principy [nález ze dne 25. 10.
1995, sp. zn. Pl. ÚS 17/95, (N 67/4 SbNU 157; č. 271/1995 Sb.)].
Jak dále
Ústavní soud zdůraznil, přísluší-li normotvorná pravomoc jinému orgánu,
tak vláda není oprávněna k jejímu výkonu na podkladě čl. 78 Ústavy [nález
ze dne 8. 3. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 50/04, (N 50/40 SbNU 443; č. 154/2006 Sb.)].
Jedná se o klíčovou otázku dělby moci mezi mocí legislativní a exekutivní v
oblasti normotvorné. Ani zákonodárce formou obyčejných zákonů tuto pravomoc
nevytváří. Principu dělby moci naopak odpovídá, že ústavní rozhraničení
pravomoci stanoví limity jak orgánům moci výkonné, tak moci zákonodárné [nález
ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. Pl. ÚS 52/03, (N 152/35 SbNU 117; č. 568/2004
Sb.)]. Z pojmu právního státu, jenž nachází své ústavní zakotvení v čl. 1
Ústavy, vyplývá totiž princip, že ani zákonodárce ani exekutiva nemohou s
formami práva, tj. s prameny práva, nakládat libovolně, nýbrž se musí
řídit hledisky ústavodárce, jakož i hledisky dalšími, zejména
transparentnosti, přístupnosti a jasnosti [nález ze dne 23. 5. 2000,
sp. zn. Pl. ÚS 24/99, (N 73/18 SbNU 135; č. 167/2000 Sb.)].
Uvedené
zásadní stanovisko přitom rozhodně není v tuzemském konstitucionalismu ničím
novým. Již v počátcích budování demokratické republiky v tuzemsku bylo
konstatováno, že zákonodárný akt obsahující vpravdě delegaci zákonodárné moci
na vládu by měnil ústavní listinu tím, že by k ní připojil dosud
neobsaženou výhradu, že moc zákonodárnou vykonává Národní shromáždění jen
potud, pokud ji nedelegovalo na vládu (srov. nález Ústavního soudu
Československé republiky ze dne 7. 11. 1922,
č. j. úst. 120/22-2/10, in: Úřední list republiky Československé
1922: 284, 5605-5608).
Z toho tedy
podle názoru Ústavního soudu plyne, že ústavní vymezení odvozené normotvorby
exekutivy musí být vydáno oprávněným subjektem, nemůže zasahovat do věcí
vyhrazených zákonu a musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný
standard, musí být tedy otevřen prostor pro sféru nařízení. Nařízení vlády tedy
podobně jako jiný podzákonný předpis může toliko podrobněji konkretizovat
problematiku upravenou v základních rysech již samotným zákonem [srov.
nález ze dne 14. 2. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 45/2000
(N 30/21 SbNU 261; č. 96/2001 Sb.), nález ze dne 16. 10. 2001,
sp. zn. Pl. ÚS 5/01 (N 149/24 SbNU 79; č. 410/2001 Sb.), nález ze dne
11. 10. 1995, sp. zn. Pl. ÚS 3/95 (N 59/4 SbNU 91; č.
265/1995 Sb.) aj.].
Ústavní soud
vnímá rozdíl ve vyjádření zásady nullum crimen sine lege v čl. 7 odst. 1 Úmluvy
o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), který
evidentně našel výraz nejen ve formálně benevolentním přístupu Evropského soudu
pro lidská práva v otázce, co vše lze považovat za zákon, ale v
posuzovaném případě i ve vyjádření Senátu Parlamentu České republiky. Ten totiž
očividně termíny zákon a právo směšuje. Ostatně v návaznosti na vlastní
právní úpravu, resp. její absenci, lze vysledovat v dané oblasti
ve státech Rady Evropy různá legislativní řešení. Ústavní soud ovšem i při
vázanosti Úmluvou je povinen dávat přednost úpravě základních práv a svobod v
jejich tuzemském pojetí, pakliže poskytují vyšší standard ochrany. Nota bene,
pokud tím má být reflektována úprava Ústavy samotné (srov. též rozhodnutí
německého Spolkového ústavního soudu sp. zn. 2 BvR 2236/04 ze dne 18.
7. 2005).
Mezi hledisky
ústavního vymezení odvozené normotvorby exekutivy figuruje i zákaz zasahovat do
věcí vyhrazených zákonu, jak bylo vyloženo výše. Ústavní soud přitom
v minulosti v souvislosti s právní úpravou jiné oblasti vyložil, že nelze
připustit, aby se sféra ochrany základních práv a svobod dostala pod pravomoc moci
výkonné, která k tomu není oprávněna [nález ze dne 10. 7. 1996, sp. zn.
Pl. ÚS 35/95 (N 64/5 SbNU 487; č. 206/1996 Sb.)]. Vymezení, které jednání
je trestným činem, je podle čl. 39 Listiny svěřeno toliko zákonu, k jehož
vydání je podle čl. 15, čl. 41 odst. 1, čl. 45 – 48 Ústavy kompetentní toliko
Parlament. Směšování pojmů zákon a právo, jež bylo zmíněno výše, je tedy
v podmínkách České republiky v oblasti základních práv a svobod vyloučeno.
Právě s
ohledem na to, že ústavodárce svěřil kompetenci k vymezení skutkové podstaty
trestného činu výhradně zákonu, vyloučil tím v jiných případech možnou a
žádoucí sekundární úpravu věcí nepředvídatelných v momentu přijetí zákona,
podléhající častým změnám, podrobnostem zejména technicistního charakteru, kdy
zákonný základ může obsahovat jen to nejpodstatnější (srov. Vopálka, V. Prameny správního práva, in:
Hendrych, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 7. vydání. Praha: C. H. Beck,
2009, s. 70).
Napadená
úprava přitom ani zcela nenaplňuje zásadu, podle které musí být zákon,
na který odkazuje čl. 39 Listiny, formulován s dostatečnou mírou určitosti
pro své adresáty (lex certa). Jak dokládá aplikační praxe, nová úprava, tak
jako ta minulá, potřebuje následné dotvoření skrze výklad provedený mocí soudní
při rozhodování o konkrétních případech (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13.
10. 2010, sp. zn. 8 Tdo 830/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013,
sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, aj.). Derogací tak znovu mohou nabýt významu dřívější
judikáty přiměřeně definující malé a větší než malé množství psychotropní látky
[srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2000, sp. zn. 4 Tz 142/2000,
(in: Právní rozhledy, 2000, č. 10, s. 469) rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
16. 2. 2000, sp. zn. 2 Tz 203/99, (in: Soudní
judikatura, 2000, č. 5, IV-13) rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4.
2001, sp. zn. 3 Tz 56/2001, aj.], případně pro ranou fázi přípravného řízení
i orientační tabulky orgánů veřejné žaloby, tak jak byly vymezeny např. v
příloze 2 již zrušeného pokynu obecné povahy nejvyšší státní zástupkyně ze
dne 29. 1. 2008, č. 1/2008. Z ústavněprávního hlediska proto není zapotřebí
přijetí nové právní úpravy, ledaže k ní bude chtít zákonodárce přistoupit v
souladu se zde vyloženými principy.
Ze shora
vyložených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že je ustanovení § 289 odst. 2
tr. zákoníku ve slovech „a jaké je množství větší než malé u omamných látek,
psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů“ v rozporu s čl. 39
Listiny, ve spojení s čl. 78 Ústavy, a proto je podle § 70 odst. 1 zákona
č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., zrušil.
Protože neshledal relevantní důvod pro odklad derogace, tak rozhodl o zrušení
dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů. Současně bylo v souladu s ustanovením
§ 70 odst. 3 zákona o Ústavním soudu vysloveno, že nařízení vlády č. 467/2009
Sb. pozbývá platnost v ustanoveních, která byla vydána na základě zrušené části
napadeného zákonného ustanovení [srov. nález ze dne 30. 11. 1994, sp. zn. Pl.
ÚS 5/94 (N 59/2 SbNU 155; č. 8/1995 Sb.), nález ze dne 11. 10. 1995, sp.
zn. Pl. ÚS 3/95 (N 59/4 SbNU 91; č. 265/1995 Sb.), nález ze dne 24.
1. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 42/2000 (N 16/21 SbNU 113; č. 64/2001 Sb.)].
Z uvedeného nálezu ze dne 23. 7. 2013,
sp. zn. Pl ÚS 13/12, tedy vyplývá, že Ústavní
soud nepředpokládá přijetí nové právní úpravy, ledaže k ní bude chtít
zákonodárce přistoupit v souladu s principy v něm vyloženými. Naopak
považuje za relevantní následné dotvoření trestního zákoníku skrze výklad provedený mocí soudní, a
v tomto směru dokonce poukazuje na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu,
a to usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2010, sp. zn. 8 Tdo
830/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15
Tdo 1003/2012 aj.), přičemž dokonce předpokládá, že derogací znovu mohou nabýt
významu dřívější judikáty přiměřeně definující malé a větší než malé množství
psychotropní látky [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2000, sp. zn.
4 Tz 142/2000 (in: Právní rozhledy, 2000, č. 10, s. 469), rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 16. 2. 2000, sp. zn. 2 Tz 203/99
(in: Soudní judikatura, 2000, č. 5, IV-13), rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 3 Tz 56/2001, aj.]. Tato rozhodnutí však
jednotně nevykládají, a to i v důsledku změny právní úpravy spočívající
zejména v přijetí nového trestního zákoníku, znak „množství větší než
malé“.
V rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2000, sp. zn. 3 Tz 203/99, se k posuzované
problematice uvádí, že zákonným požadavkem pro naplnění skutkové podstaty trestného
činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle
§ 187a odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „tr. zák.“), je, aby pachatel takovou látku přechovával
v množství větším než malém. Malé množství omamných a psychotropních látek lze
vymezit tak, že se tím rozumí individuálně určená denní dávka omamné nebo
psychotropní látky v množství obvyklém pro konkrétní osobu užívající tyto
látky, která odpovídá stupni její závislosti na těchto látkách, aniž je
způsobilá vážně ohrozit zdraví nebo život této osoby.
Podle
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2000, sp. zn. 4 Tz 142/2000,
za množství větší než malé ve smyslu § 187a odst. 1 tr. zák. je třeba
považovat takové množství přechovávané omamné nebo psychotropní látky nebo
jedu, které podle ohrožení vyplývajícího pro život a zdraví lidí ze škodlivosti
jednotlivých dávek pětinásobně až desetinásobně (v případě
metamfetaminu – base desetinásobně, tj. 0,5 g) převyšuje běžnou
jednorázovou dávku průměrného konzumenta. Pro vymezení množství většího než
malého lze přihlédnout k tabulce v příloze č. 1 pokynu
obecné povahy nejvyššího státního zástupce ze dne 27. 4. 2000,
v níž bylo vycházeno z mezinárodních zkušeností i medicínských
hledisek. Lze tedy souhlasit i se stanovením hmotnosti 10 g (asi 200 běžných dávek
průměrného konzumenta) metamfetaminu – base pro naplnění kvantitativního
hlediska znaku „ve větším rozsahu“ podmiňujícího použití vyšší trestní sazby.
Předmětnou tabulkou i pokynem obecné povahy nejvyššího státního zástupce
ze dne 27. 4. 2000 bude však nutno provést důkaz, neboť se nejedná o obecně
závazný právní předpis. Nelze však pominout fakt, že jde pouze o hledisko
kvantitativní (o hlediscích kvalitativních bylo hovořeno výše), přičemž obě
tato hlediska je třeba posuzovat se zřetelem na ustanovení § 88 odst. 1 tr.
zák., podle něhož k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní
sazby, se přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje
stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Zde bude nezbytné
především pečlivě zvážit míru drogové závislosti pachatele a s tím
související běžnou dávku drogy takové osoby. Pokud tato dávka bude mnohonásobně
převyšovat běžnou dávku průměrného konzumenta drog, takže 200 dávek takto
drogově závislé osoby bude mnohonásobně vyšší v hmotnostním vyjádření než
200 dávek průměrného konzumenta drogy, nebude možno vzhledem k ustanovení
§ 88 odst. 1 tr. zák. přihlédnout pro naplnění kvantitativního hlediska
znaku „ve větším rozsahu“ k hmotnosti drogy uvedené ve shora uvedené
tabulce, která je přílohou pokynu nejvyššího státního zástupce, neboť u takto
drogově závislé osoby uvedené množství drog podstatně nezvyšuje stupeň
nebezpečnosti trestného činu pro společnost (uveřejněno pod č. 46/2000 Sb.
rozh. tr.).
V rozsudku ze
dne 19. 4. 2001, sp. zn. 3 Tz 56/2001, Nejvyšší soud zdůraznil, že trestní
zákon blíže nespecifikuje, jaké množství bez povolení přechovávané drogy
se považuje za „množství větší než malé“. Z účelu ustanovení § 187a
tr. zák. však lze dovodit, že k trestní odpovědnosti pachatele postačí
takové množství, které znamená zvýšené nebezpečí pro zdraví nebo život člověka.
Dosavadní judikatura (srov. rozhodnutí pod č. 46/2000 Sb. rozh. tr.)
řeší předmětnou otázku tak, že za množství větší
než malé dle § 187 odst. 1 tr. zák., je třeba považovat
takové množství drogy, které vícenásobně – podle ohrožení
vyplývajícího pro život a zdraví lidí ze škodlivosti jednotlivých
látek – převyšuje běžnou dávku průměrného konzumenta (v případě matamfetaminu
desetinásobně). V příloze (tabulce) k pokynu obecné povahy nejvyššího
státního zástupce č. 6/2000, využívané i v praxi soudů, jsou uvedeny
orientační hodnoty odpovídající znění ustanovení § 187a odst. 1, 2 tr.
zák. u nejčastěji se vyskytujících drog. U metamfetaminu (pervitinu) se zde
považuje za množství větší než malé 500 mg této látky (tj. asi 10 dávek
po 50 mg). S přihlédnutím k množství přechovávané drogy (pokud
nepůjde o hodnoty výrazně pod stanovenou orientační hranicí) bude zpravidla
spojena nutnost odborného posouzení, do jaké míry by bylo dané množství určité
drogy způsobilé ohrozit život nebo zdraví jejího držitele, tj. osoby, která
tuto látku bez povolení přechovává. K tomuto účelu je zapotřebí
přibrat podle § 105 odst. 1 tr. ř. příslušného znalce, a to z oboru
zdravotnictví, odvětví toxikologie. V jednoduchých případech může tento
posudek nahradit i odborné vyjádření příslušného orgánu (§ 105 odst. 1 věta
druhá tr. ř.). Za určitých okolností bude přicházet v úvahu i zkoumání
znalci z oboru psychiatrie (§ 116 odst. 1 tr. ř.), jak o tom bude ještě
dále pojednáno. V projednávané trestní věci ze spisu vyplývalo, že
u obviněného bylo zajištěno 14 ks tzv. „psaníček“ obsahujících 278,4 mg
krystalické látky, jež byla chemickou analýzou identifikována jako
metamfetamin, jehož celková hmotnost činila 216 mg,
tzn., že nedosahovala ani poloviny výše uvedené orientační hodnoty
500 mg. Tomu odpovídaly i závěry znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví
toxikologie, podle níž u obviněného, jako osoby nenavyklé na metamfetamin
a bez jiných chorobných změn, se dá předpokládat, že i kdyby celé
zajištěné množství (216 mg metamfetaminu) bylo požito jednorázově, nemuselo by
ohrozit jeho život a v jednotlivých dávkách odpovídajících 15,43 mg pak
ani podstatně jeho zdraví. V závěru svého posudku znalkyně poukázala na
to, že posouzení případné závislosti obviněného by ovšem bylo v kompetenci
znalců z oboru psychiatrie.
Podle
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2010, sp. zn. 8 Tdo 830/2010,
se pro naplnění znaků provinění nedovolené výroby omamných a
psychotropních látek a jedů podle § 187a tr. zák. vyžaduje, aby omamná nebo
psychotropní látka v množství větším než malém byla bez povolení
přechovávána. Přechováváním ve smyslu zákonných znaků § 187a tr. zák. se rozumí
přechovávání pro sebe, přičemž pachatel nemusí mít látku přímo u sebe, ale
postačí, že ji má ve své moci. Na délce doby přechovávání nezáleží, hraje však
významnou roli při posuzování materiální stránky. Praxe soudů do 31. 12. 2009
považovala za množství větší než malé takové množství přechovávané látky, které
vícenásobně (podle ohrožení vyplývajícího pro život a zdraví lidí ze
škodlivosti jednotlivých dávek) převyšuje běžnou dávku průměrného konzumenta.
V případě THC a jeho derivátů se tak děje v množství pohybujícím se
kolem 10 dávek po 30 mg, tj. 0,3
g. Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl, tedy
nejméně vědomost pachatele o tom, že látka, kterou přechovává, je omamná
látka. Za významné ovšem dovolací soud také pokládá, že soud prvního stupně bude
muset konfrontovat dosavadní závěry s novou právní úpravou privilegované
skutkové podstaty trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a
jedu podle § 284 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.) účinného od 1. 1.
2010. Z pohledu zásad o časové působnosti trestních zákonů totiž
platí, že trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl
čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže
to je pro pachatele příznivější (§ 16 odst. 1 tr. zák., § 2
odst. 1 tr. zákoníku). Je zjevné, že právě v oblasti trestního
postihu neoprávněného přechovávání omamné a psychotropní látky pro vlastní
potřebu (§ 284 tr. zákoníku) ve spojení s nařízením vlády č. 467/2009
Sb. došlo k významnějším změnám, které ve svých důsledcích znamenají příznivější
posuzování trestnosti téhož činu. Dovolací soud připomíná, že podle zmiňovaného
nařízení ohledně konopí platí, že trestným činem podle ustanovení § 284
tr. zákoníku je držení více než 15
g sušiny konopí (tj. skutečně zadržená hmota), ovšem za
předpokladu, že obsahuje více než 1,5 g účinné látky, tj.
delta-9-tetrahydrocannabinolu. Pokud by obsah účinné látky byl nižší, mohlo by
se jednat o přestupek.
Posledním
relevantním rozhodnutím je usnesení velkého senátu trestního kolegia
ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, podle kterého Nejvyšší soud
s přihlédnutím k jeho dřívějším usnesením ze dne 11. 8. 2010, sp. zn. 7
Tdo 729/2010, a ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1337/2010, ale i k dalším rozhodnutím
citovaným v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 5
Tdo 3/2012, dospěl k názoru, že pro závěr o naplnění znaků spočívajících
ve spáchání trestného činu „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve
velkém rozsahu“ ve smyslu § 283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d)
tr. zákoníku může být dostatečným východiskem určitý násobek takového
množství omamné látky, psychotropní látky nebo přípravku obsahujícího omamnou
nebo psychotropní látku, které je podle nařízení vlády č. 467/2009 Sb.,
označeno jako „množství větší než malé“ (viz třetí a pátý sloupec přílohy
č. 2 k citovanému nařízení vlády). Obdobně se totiž určoval
v minulosti i „větší rozsah“ spáchání trestného činu ve smyslu § 187 odst.
2 písm. a) a § 187a odst. 2 tr. zák., jak bylo výše uvedeno, a ze stejného
způsobu stanovení jednotlivých rozsahů vycházejí též zmíněná dřívější
rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněná již za účinnosti nového trestního zákoníku,
v kterých senáty Nejvyššího soudu posuzovaly naplnění zákonných znaků trestného
činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku (kromě usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 11. 8. 2010, sp. zn. 7 Tdo 729/2010, a ze dne 24. 11. 2010,
sp. zn. 7 Tdo 1337/2010, jde o další usnesení např. ze dne 12. 5. 2010,
sp. zn. 8 Tdo 463/2010, ze
dne 25. 1. 2011, sp. zn. 6 Tdo 42/2011, ze dne
16. 3. 2011, sp. zn. 3 Tdo 187/2011, a ze dne
22. 9. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1103/2011). Základem pro toto
určení by tedy měl být násobek množství účinné látky (drogy) vymezeného jako
množství větší než malé ve smyslu nařízení vlády č. 467/2009 Sb. (pátý sloupec
v jeho příloze č. 2). Jen v případě, když nelze zjistit přesné
množství účinné látky, např. byla-li omamná nebo psychotropní látka již
spotřebovaná jejími konzumenty, lze vycházet z celkového množství drogy,
kterou pachatel neoprávněně vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl atd. ve
smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku (třetí sloupec v příloze č. 2
citovaného nařízení vlády), nejsou-li zde pochybnosti o tom, že pachatel
vyrobil nebo jinak nakládal s drogou v její obvyklé kvalitě.
Z tohoto
přehledu rozhodnutí Nejvyššího soudu, která se dotýkají stanovení „množství
většího než malého“, je zcela zřejmé, že dosavadní judikatura, zejména pokud by
měly derogací, jak naznačuje Ústavní soud, znovu nabýt významu dřívější
judikáty přiměřeně definující malé a větší než malé množství omamné nebo
psychotropní látky [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2000, sp. zn.
4 Tz 142/2000 (in: Právní rozhledy, 2000, č. 10, s. 469), rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 16. 2. 2000, sp. zn. 3 Tz 203/99 (in: Soudní judikatura, 2000, č.
5, IV-13), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001,
sp. zn. 3 Tz 56/2001, aj.], nevykládá jednotně znak
trestného činu podle § 284 odst. 1, 2 tr. zákoníku „v množství větším
než malém“. Tento znak je navíc základem pro výklad navazujících znaků spáchání
trestného činu „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém
rozsahu“ ve smyslu § 283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr.
zákoníku a § 284 odst. 3, 4 tr. zákoníku. V důsledku toho jsou
splněny podmínky stanovené v § 14 odst. 3 a § 21 odst. 1 zákona č.
6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, pro vypracování
stanoviska, zvláště když jinak, zejména vzhledem k velkému množství omamných a
psychotropních látek, kterých je nyní podle zákona č. 167/1998 Sb.,
o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění
pozdějších předpisů, a nyní již zrušené přílohy č. 2 k nařízení vlády č.
467/2009 Sb., nejméně 148, reálně hrozí nejednost v rozhodování soudů v celé
České republice při posuzování trestné činnosti spojené s nakládáním
s omamnými a psychotropními látkami a jedy (tzv. drogovou kriminalitou).
I.
Nejprve je
třeba vyřešit vztah tzv. spotřební držby omamné nebo psychotropní látky
k množství většímu než malému takové látky. V tomto směru není třeba
podle názoru trestního kolegia Nejvyššího soudu v zásadě měnit dosavadní
judikaturu, která se v praxi osvědčila, ovšem s výjimkou, zda při
posuzování „množství většího než malého“ jde o hodnoty, které jsou
stanoveny absolutně, či jde o hodnoty orientační, u kterých je třeba přihlížet
podobně jako u rozsahů (značného či velkého) k dalším okolnostem. Proto je
nutné pro úplnost uvést, že pro naplnění znaku „přechovávání“ ve smyslu § 187a
odst. 1 tr. zák. postačí po formální stránce jakýkoliv způsob držení
omamné nebo psychotropní látky či jedu bez povolení pro sebe. Musí však jít o
držení takové látky v množství převyšujícím dávku potřebnou pro držitele
(podle stupně jeho závislosti), neboť držení jen jedné dávky konzumentem drog
před jejím použitím není přechováváním, ale jen tzv. spotřební držbou, byť
by šlo o množství jinak naplňující znak „množství větší než malé“. Pojem „přechovávání“
(pro vlastní potřebu) vyjadřuje nezákonné ukrývání takové látky na pozdější
dobu, bez záměru tuto látku v nejbližší době fyzicky užít pro sebe.
Proto na rozdíl od subsidiárního ustanovení § 284 odst. 1 tr. zákoníku používá
zákonodárce v primárním ustanovení § 283 odst. 1 tr. zákoníku termínu
„opatří“ (pro jiného) i „přechovává“ (pro jiného), takže trestné
je podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku i opatření jakéhokoliv množství
předmětné látky (srov. k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
12. 7. 2000, sp. zn. 4 Tz 142/2000, publikovaný pod č. 46/2000 Sb. rozh. tr.).
Pod pojmem „přechovávání“ je třeba rozumět držení takové látky, aniž by ji
pachatel musel mít přímo při sobě. Postačí, že ji má ve vlastní dispozici
(např. uloženou v trezoru, zakopánu v zemi nebo ukrytou na jiném
místě, popř. uloženou u známé osoby apod. Na délce přechovávání nezáleží,
může však mít význam pro stanoven druhu trestu a jeho výměry. Výsledkem této
protiprávní činnosti bude zpravidla následná konzumace psychotropní nebo omamné
látky. Přechováváním „pro vlastní potřebu“ se rozumí určení takové látky pro
osobní spotřebu, tedy výhradně pro pachatele tohoto trestného činu a nikoho
jiného. Pokud by ji přechovával pachatel, byť i zčásti, pro jiného bylo by
třeba v tomto rozsahu posoudit jeho jednání podle § 283 odst. 1 tr.
zákoníku, a to i kdyby nedosahovalo množství takové látky „množství většího než
malého“.
Za „množství
větší než malé“ ve smyslu § 284 odst. 1 tr. zák. je třeba považovat takové
množství přechovávané omamné nebo psychotropní látky nebo jedu,
které vícenásobně – podle ohrožení vyplývajícího pro život a zdraví lidí
ze škodlivosti jednotlivých látek – převyšuje běžnou dávku obvyklého
konzumenta. Vzhledem k tomu, že výchozím množstvím je běžná dávka
obvyklého konzumenta, která se v průběhu času může vyvíjet a také vyvíjí,
neboť to závisí na mnoha faktorech, jako jsou např. účinnost běžné dávky,
obliba dané drogy, počet prvokonzumentů, tzv. experimentátorů či závislých
osob, apod., nelze stanovit množství větší než malé absolutní hodnotou
v tom smyslu, že by šlo o nepřekročitelnou hranici z hlediska
posouzení trestní odpovědnosti v konkrétním případě trestného činu podle §
283 odst. 1, 2 písm. d) nebo § 284 tr. zákoníku, a to ať už směrem dolů či
nahoru, zvláště když se v relevantních tabulkách zpravidla uvádějí hodnoty
dvě, a to množství větší než malé (vycházející z tzv. dávek
drogy) a množství účinné látky, které by ovšem mělo být při posuzování
uvedeného pojmu základní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013,
sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněné pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr.). Vzhledem k
tomu je třeba podle názoru trestního kolegia Nejvyššího soudu tyto hodnoty
považovat za orientační a v konkrétním případě při stanovení, zda jde o
množství větší než malé, je nutné současně podpůrně přihlížet i k dalším
okolnostem vztahujícícím se k osobě pachatele, a to zejména, zda šlo
o prvokonzumenta či uživatele těchto látek v pokročilém stadiu
závislosti, případně i jiným skutečnostem ovlivňujícím míru ohrožení života
nebo zdraví uživatele. Naproti tomu nelze přihlížet k dalším okolnostem
charakterizujícím způsob jednání pachatele, tedy zejména k způsobu, jakým
pachatel s uvedenými látkami nakládal, dobu, po kterou tak činil, případně
i k jiným skutečnostem, k nimž se přihlíží při určování rozsahu
(větší, značný, velký) spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle
§ 283 odst. 2 písm. c), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku, přechovávání
omamné a psychotropní látky podle § 284 odst. 3, 4 tr. zákoníku, resp. dalších
tzv. drogových trestných činů (viz přiměřeně i rozhodnutí pod č. 1/2006 a
12/2011 Sb. rozh. tr.).[2][2] Relativizace hodnoty množství většího než
malého ve třetím sloupci tabulky vyplývá rovněž z nutnosti zkoumat toto
množství ve vztahu k množství účinné látky uvedenému v pátém sloupci
tabulky uvedené v příloze tohoto stanoviska. Proto např. v případě
marihuany je ve třetím sloupci, který stanoví množství větší než malé, uvedeno
určité množství sušiny (nyní 10
g), pak význam pátého sloupce tabulky spočívá v tom, že
množství uvedené ve třetím sloupci, tj. více než 10 g sušiny, se považuje za
množství větší než malé pouze za předpokladu, pokud zkoumané množství drogy
obsahuje nejméně 1 g
účinné psychotropní látky THC. Z dikce „zkoumané množství“, která je uvedena v
nadpisu pátého sloupce tabulky, logicky vyplývá, že je-li předmětem zkoumání
více než 10 g
sušiny, pak při jakémkoli množství látky označené jako droga musí být přítomno
nejméně 1 g
účinné látky, aby ono jakékoli množství bylo možné považovat za množství větší
než malé. Hranice stanovená v množství nejméně 1 g účinné látky je rozhodná
pro závěr, že jakékoli zkoumané množství přesahující 10 g sušiny je vždy důvodem
jen k tomu, aby se toto množství považovalo za množství větší než malé.
Ze vzájemného vztahu údajů ve třetím a pátém sloupci přílohy tohoto je
tedy patrný princip vyjadřující určitou koncentraci účinné látky ve zkoumaném
množství drogy (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 7
Tdo 795/2011, publikované pod č. T 1400, v sešitě 77/2011 Souboru
trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck). V této souvislosti je
třeba navíc upozornit, že zpravidla v konkrétních případech není ani
celkové množství předmětné drogy k dispozici, popř. pokud je
k dispozici, jsou zkoumány z hlediska množství účinné látky jen
odebrané vzorky, tedy nikoli celé množství zajištěné drogy.
Při stanovení
konkrétních orientačních hodnot vycházelo trestní kolegium především ze shora
uvedených odborných vyjádření, současně však v této souvislosti považuje
za nutné zdůraznit, že zneužívání a konzumaci omamných a psychotropních látek
považuje za sociálně a zdravotně rizikový společenský jev, obdobně jako
alkoholismus, patologické hráčství a mnoho dalších obdobných společensky
škodlivých jevů. V případě České republiky přitom drogovou situaci nelze
považovat za uspokojivou, neboť v některých oblastech vykazuje
či v dřívější době vykazovala dokonce rekordní hodnoty, kdy např.
v roce 2012 prevalence (počet výskytů v dané populaci) užívání konopí
(THC) mezi studenty ve věku 15 až 16 let byla nejvyšší mezi všemi evropskými
státy (42 % – viz výroční zpráva Evropského monitorovacího centra pro drogy a
drogovou závislost o stavu drogové problematiky v Evropě za rok 2012).[3][3]
Přihlédnuto
bylo rovněž k tomu, že Národní protidrogová centrála Služby kriminální policie a vyšetřování
v této souvislosti upozorňuje, že dlouhodobě sleduje trendy české drogové
scény. Za nejpalčivější problém posledních let je možno označit prudký nárůst
trestné činnosti související s nelegálním pěstováním konopí. Do této
trestné činnosti (pokud hovoříme o velkoobjemových pěstírnách) je zapojena
především vietnamská národnostní menšina, přičemž nárůst počtu odhalených
pěstíren i kvality vyprodukované marihuany je od roku 2007 přímo
alarmující. Obdobná situace je i ohledně nelegální výroby pervitinu
(metamfetaminu). Původně komunitní charakter jeho výroby, s pozdějším
vývojem směrem k distribučnímu schématu, kdy však výroba byla téměř
výlučně doménou pouze českých pachatelů, se v posledních letech dramaticky
změnil. Příslušníci vietnamského etnika si velmi dobře osvojili postupy výroby
pervitinu (metamfetaminu) a díky velkoobjemovému charakteru produkce dosáhli
rovněž významného lokálního poklesu jeho velkoobchodní i maloobchodní
ceny. Trestní kolegium Nejvyššího soudu vzalo také v úvahu prudký nárůst
výroby pervitinu (metamfetaminu) v České republice a k poznatkům o
nelegálním obchodu s pervitinem (metamfetaminem) zejména
v krystalické podobě v příhraničních oblastech České republiky a
Spolkové republiky Německo, ale i ve vztahu k Rakousku, neboť
v uvedených státech vzrůstá zájem o tuto drogu.
Dále Národní protidrogová centrála ve svém
vyjádření uvedla, že novým trestním zákoníkem byl pojem „množství větší než
malé“ zaveden i do skutkové podstaty § 283 tr. zákoníku, a proto je nutno
dosavadní přístup ke stanovení „množství většího než malého“, který byl původně
použit jen u skutkové podstaty přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu
(srov. § 187a tr. zák. a § 284 tr. zákoníku), přehodnotit a klást důraz
nikoli na uživatelský komfort uživatelů drog, ale zejména na ochranu
společnosti před nebezpečím plynoucím z jejich dostupnosti ve veřejném
prostoru a riziky spojenými s obchodováním s nimi.
K tomu trestní kolegium Nejvyššího
soudu, aniž by chtělo tento problém zlehčovat nebo dokonce bagatelizovat, neboť
ho považuje za palčivý a hodný zvýšené pozornosti, považuje za nutné uvést, že
uvedené činy, na které poukazuje Národní protidrogová centrála Služby kriminální policie a vyšetřování,
spadají pod skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283
tr. zákoníku, u níž není pro trestnost stanoveno žádné množství a trestné
je zde nakládání v jakémkoli, a to i nepatrném množství. Pokud
se v ustanovení § 283 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku uvádí také pojem „množství
větší než malé“, je to jen v rámci vymezení okolnosti podmiňující použití
vyšší trestní sazby, neboť podle odstavce 1 § 283 tr. zákoníku je postih
zajištěn bez ohledu na množství omamné nebo psychotropní látky, prekursoru
nebo jedu. Uvedená zvlášť přitěžující okolnost dopadá na děti, avšak zde
je zvýšená ochrana věnována skupině dětí mladších
patnácti let, která je škodlivým důsledkem drog nejvíce ohroženou
kategorií osob, neboť děti mladší patnácti let se pro svou nevyzrálost
vlivu distributorů drog a nebezpečným účinkům drog nedokážou účinně bránit
a vzdorovat jim. To vyvolává potřebu přísnějšího postihu
v případech, kdy omamné nebo psychotropní látky, přípravky je obsahující,
prekursory nebo jedy jsou směřovány vůči těmto nejmladším dětem, a proto
v rámci diferenciace množství, jež je u zvlášť přitěžujících
okolností § 283 tr. zákoníku stanoveno, postačí u uvedených
látek a jedu, směřují-li vůči dítěti
mladšímu patnácti let, jejich množství větší než malé. Zároveň však toto vymezení zvlášť přitěžující
okolnosti podle § 283 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zabraňuje přepínání trestní
represe v případech jen nepatrného množství drogy (např. jen podání jedné
marihuanové cigarety při skupinovém kouření mladistvými a dětmi mladšími
patnácti let), ke kterému docházelo v minulosti podle § 187 odst. 1,
2 písm. b) tr. zák., kde se postih uskuteční jen podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku
(srov. důvodovou zprávu k § 283 tr. zákoníku).
Na druhé
straně je třeba uvést, že v některých směrech zdůrazňovaná liberalizace
znaku „množství většího než malého“ prostřednictvím zvýšení prahových hodnot
drog ve vládním nařízení č. 467/2009 Sb., na které bylo zejména
poukazováno v odlišném stanovisku soudkyně Ústavního soudu Ivany Janů,[4][4] nebyla tak velká, jak se v něm uvádí.
Např. je možno uvést srovnání přílohy 2 k pokynu obecné povahy nejvyšší státní
zástupkyně č. 1/2008, o trestním řízení (dále jen POP č. 1/2008) a přílohy č. 2
k nařízení vlády č. 467/2009 Sb., u některých frekventovaných látek
(drog):
|
Látka
|
POP č. 1/2008
(hmotnost účinné látky)
|
Nařízení č. 467/2009
(hmotnost účinné látky)
|
Násobek hodnoty
|
|
Metamfetamin
|
0,5 g
|
0,6 g (0,72 g)
|
1,2x (1,44x)
|
|
Heroin
|
0,15 g
|
0,2 g
|
1,33x
|
|
Kokain
|
0,25 g
|
0,6 g
|
2,40x
|
|
THC
|
0,3 g
|
1,5 g
|
5x
|
Datem účinnosti nového trestního zákoníku
tedy došlo k určité formě liberalizace trestního postihu drogových
trestných činů u některých drog, která nebyla náležitě zdůvodněna
(nejzřetelněji patrné to je v případě THC). Také těmito skutečnostmi se
trestní kolegium Nejvyššího soudu zabývalo při stanovení orientačních
hodnot určujících množství větší než malé u omamných látek, psychotropních
látek a přípravků je obsahujících pro účely trestního zákoníku.
Podle stanoviska Národního
monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti byla v roce 2009
na objednávku Evropské komise realizována globální analýza drogových politik
jako podklad pro hodnocení deklarace Valného shromáždění OSN z r. 1998
(UNGASS 1998) týkající se zneužívání a obchodu s drogami (Trimbos Institute and RAND, 2009). Studie detailně zkoumala drogovou politiku
18 zemí z celého světa s různými drogovými politikami a dospěla k
těmto závěrům:
n
drogové politiky mají malý vliv na poptávku
po drogách;
n politiky nemohou ovlivnit:
-
zda drogová epidemie začne,
-
závažnost epidemie,
-
míru výskytu užívání drog a závislostí;
n užívání drog je výslednicí širších sociálních,
ekonomických a kulturních faktorů;
n drogová politika, resp. represe, způsobuje nežádoucí
následky (násilí, černý trh a nežádoucí změny na něm);
n politika může snížit (zdravotní) rizika užívání drog –
harm reduction opatření jsou efektivní;
n drogová situace spíše ovlivňuje drogovou politiku,
nikoliv naopak.
Z uvedených důvodů je podle
Národního monitorovacího střediska nezbytné dbát u drog a drogových
závislostí na to, aby nedošlo k přepínání represe, neboť ta má tendenci
dominovat při hledání řešení na úkor jiných typů intervencí. Řešení motivované
co nejnižšími negativními zdravotními a sociálními dopady není liberalizační.
Podle názoru trestního kolegia
Nejvyššího soudu je všeobecně známou skutečností, že růst počtu omamných a
psychotropních látek velmi dynamický (srov. k tomu nyní aktuální
problematiku syntetických drog). Zároveň je nutno vzít v úvahu, že jde o otázku
vysoce odbornou, a proto se Nejvyšší soud obrátil i na specializované instituce
disponující potřebnými přírodovědnými a medicínskými znalostmi, které se však
ve většině případů k této problematice nevyjádřily.
Na základě shora uvedených
vyjádření a závěrů, jakož i s přihlédnutím k aktuální situaci ve
zneužívání omamných a psychotropních látek v České republice přistoupilo
trestní kolegium Nejvyššího soudu k stanovení orientačních hodnot
určujících „množství větší než malé“ u jednotlivých omamných látek, psychotropních
látek a přípravků je obsahujících pro účely trestního zákoníku v rozsahu
uvedeném v příloze k tomuto stanovisku,
a to na základě posouzení dosavadní soudní praxe zejména
judikatury nižších soudů. Přitom trestní kolegium Nejvyššího soudu vyšlo
z obecných cílů, jimiž jsou zejména záměry nestíhat nástroji trestního
práva prosté uživatele nelegálních psychotropních látek a snížit tak veřejná
zdravotní rizika a s tím související sociální náklady, dále předejít
právní nejistotě na všech stranách a rozdílům v aplikaci práva
v praxi a zvýšit legitimitu rozhodování orgánů činných v trestním
řízení, a to za současného snížení nákladů systému vymáhání práva na potírání
drogové kriminality (tj. zkrátit a zjednodušit vymáhání práva, snížit náklady
na znalecké posudky a analýzy). Na základě toho přístupu stanovilo trestní
kolegium Nejvyššího soudu v příloze tohoto stanoviska prahová množství
s pomocí stejných objektivních kritérií u všech látek se snahou zajistit
tak vnitřní konzistenci celého řešení a zvýšit jeho transparentnost
a legitimitu.[5][5]
V tabulce hodnot omamných látek, psychotropních látek a přípravků
je obsahujících, uvedených v příloze k tomuto stanovisku, jsou
uvedena v posledním sloupci vpravo nejmenší množství účinné látky ve formě
volné báze, jež musí být obsaženo ve směsi, dosahující svou hmotností „množství
větší než malé“ dané drogy, specifikované jejím obecným názvem. Pokud je látka
obsažena ve formě soli, platí pro určení jejího nejmenšího účinného množství,
jež musí být obsaženo ve směsi, dosahující svou hmotností „množství větší než
malé“ dané drogy, specifikované jejím obecným názvem, standardní přepočet podle
molekulární hmotnosti. V některých případech je pro snazší používání uvedena
přímo v tabulce hmotnost nejobvyklejší soli. Při stanovení těchto hodnot
vzalo trestní kolegium Nejvyššího soudu v potaz také epidemiologické
ukazatele a charakteristiky na české drogové scéně a trhu s nelegálními
drogami.
Přitom trestní kolegium
Nejvyššího soudu vyšlo zpravidla z hodnot určujících „množství větší než
malé“, podle kterých postupovala dosavadní praxe soudů (na základě dnes již
zrušeného nařízení vlády č. 467/2009 Sb. a jeho přílohy č. 2), ale současně
se zaměřilo především na ty drogy, které mají podstatný význam
z hlediska trendů výroby a obchodu s nelegálními drogami
v České republice, a jsou proto významné i z hlediska protidrogové
politiky v České republice, jak na to bylo již shora poukázáno.
Z těchto hledisek bylo třeba se zaměřit především na marihuanu (konopí) a
hašiš (pryskyřici z konopí) s účinnou látkou –
delta-9-tetrahydrocannabinol a také na pervitin (metamfetamin) s účinnou
látkou – (+)-1-fenyl-2-methylaminopropan, zatímco u dalších drog, u kterých
v praxi také došlo po přijetí trestního zákoníku k určitému
nárůstu prahových hodnot (zejména kokain a heroin) je situace v podstatě
stabilizovaná, a proto u nich trestní kolegium Nejvyššího soudu neshledalo (i
přes určitý vzestup poptávky po kokainu v důsledku jeho nižší ceny) důvod
ke změně v dosavadní praxi. Současně je však třeba konstatovat, že trestní
kolegium Nejvyššího soudu u těchto drog, stejně jako u ostatních omamných a
psychotropních látek, příp. přípravků je obsahujících, bude i nadále situaci
velmi bedlivě sledovat, a pokud by v budoucnu došlo ke změně
zmíněných východisek a předpokladů, přistoupí také u nich k potřebné
úpravě prahových množství pro stanovení „množství většího než malého“.
Velmi významné z uvedených
hledisek jsou zejména marihuana (konopí) a hašiš (pryskyřice konopí), u nichž
podstatně vzrostlo množství účinné
látky – delta-9-tetrahydrocannabinol (dále jen „THC“) – na 1,5 g oproti dosavadní praxi
před účinností trestního zákoníku (0,3 g THC). Přestože k tomuto nárůstu
došlo na základě určitých poznatků lékařské praxe, jak to vyplývá
z vyjádření Národního monitorovacího střediska pro drogy a drogové
závislosti, muselo trestní kolegium Nejvyššího soudu na druhé straně vzít také
v úvahu, že se konzumace kanabinoidů v tuzemských podmínkách citelně
rozmáhá, čemuž odpovídají také poznatky ze zprávy Evropského monitorovacího
centra pro drogy a drogovou závislost o stavu drogové problematiky
v Evropě za rok 2012.
Navíc v dosavadní praxi (na
základě dnes již zrušeného nařízení vlády č. 467/2009 Sb. a jeho přílohy č. 2)
trestní kolegium Nejvyššího soudu shledalo u kanabinoidů podstatný rozpor,
pokud jde o minimální hranicí definovaného množství účinné látky – obsahu
THC u marihuany a hašiše. Třebaže objektem trestného činu podle § 283
odst. 1 tr. zákoníku je ochrana společnosti před nedovoleným
nakládáním s kanabinoidy, hodnoty stanovené v praxi po přijetí
trestního zákoníku (na základě dnes již zrušeného nařízení vlády
č. 467/2009 Sb. a jeho přílohy č. 2) nedůvodně stanoví vyšší prahové
množství účinné látky THC, je-li obsažena v marihuaně, oproti THC
v hašiši, a to výrazně (srov. 1
g THC v hašiši oproti 1,5 g THC v marihuaně).
Uvedený rozdíl v dosavadní praxi nebyl zdůvodněn, přestože chemicky
a zejména juristicky (ve smyslu zákona č. 167/1998 Sb., o
návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, a od 1. 1. 2013 i nařízení
vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek) jde o látku identickou.
Z těchto důvodů trestní
kolegium Nejvyššího soudu snížilo v tabulce obsažené v příloze k
tomuto stanovisku minimální množství definované účinné látky – THC
v případě marihuany na 1g, neboť odvozené použití výchozí hodnoty množství
většího než malého pro stanovení rozsahů drogové trestné činnosti (srov. §
283, § 284 a
§ 285 tr. zákoníku) ukazuje nutnost zpřísnění postihu ve vztahu
k marihuaně (konopí), zejména při zohlednění trendu zneužívání marihuany
v České republice a také rozvoji velkokapacitních pěstíren konopí
umožňujících produkci uvedené drogy v podstatně ve větším rozsahu a
s větším obsahem množství účinné látky THC. Současně proporcionálně
snížilo i prahové množství „většího než malého“ na více než 10 g sušiny marihuany
(konopí), zatímco prahová množství účinné látky THC a množství „většího než
malého“ u hašiše ponechalo beze změny. Tímto způsobem byl také odstraněn
shora uvedený nezdůvodněný rozdíl v obsahu účinné látky – THC – u
marihuany a hašiše. Při tomto přístupu současně nedošlo k narušení vnitřní
konzistence celého řešení prahových množství s pomocí stejných
objektivních kritérií u všech látek stanovených v příloze k tomuto
stanovisku, což současně bránilo vyššímu snížení prahových množství u marihuany
(konopí) a neumožňovalo se více přiblížit hranicím uplatňovaným v soudní
praxi před 1. 1. 2010 (0.3 g
účinné látky THC a asi 10 dávek po 30 mg sušiny).
Další důležitou látkou je
pervitin (metamfetamin), kde byl v posledních letech zaznamenán významný
odklon od komunitní malovýroby k narůstání organizovaných forem komerčních
producentských a distribučních struktur. Zjevná neúčinnost lokálních
regulačních opatření k omezení dostupnosti prekurzorů sloužících k výrobě
pervitinu i stále častější rizika plynoucí z obchodu s pervitinem,
ale i s prekurzory sloužícími k jeho výrobě, zesiluje mezinárodní
požadavky na synergická regulační opatření v rámci sjednocené a
globalizované Evropy. Všechny tyto skutečnosti vedly trestní kolegium
Nejvyššího soudu k závěru, že v tabulce obsažené v příloze k
tomuto stanovisku přistoupilo oproti dosavadní praxi (na základě dnes již
zrušeného nařízení vlády č. 467/2009 Sb. a jeho přílohy č. 2) k snížení
minimálního definovaného množství účinné látky –
(+)-1-fenyl-2-methylaminopropan u pervitinu (metamfetaminu) na 0,5 g (z 0,6 g), tedy v podstatě
na úroveň soudní praxe před přijetím trestního zákoníku, který nabyl účinnosti
od 1. 1. 2010. Obdobně trestní kolegium Nejvyššího soudu postupovalo u
hydrochloridu, kde přistoupilo k proporcionálnímu snížení minimálního
definovaného množství účinné látky – (+)-1-fenyl-2-methylaminopropan
na 0,6 g (z 0,72 g).
Současně došlo k proporcionálnímu snížení prahového množství „většího než
malého“ u pervitinu (metamfetaminu) na více než 1, 5 g (ze 2 g).
U ostatních omamných látek,
psychotropních látek a přípravků je obsahujících ponechalo trestní kolegium
Nejvyššího soudu hodnoty určujících „množství větší než malé“ pro účely
trestního zákoníku, a to včetně minimálního definovaného množství účinné látky,
podle kterých postupovala dosavadní praxe soudů (na základě dnes již zrušeného
nařízení vlády č. 467/2009 Sb. a jeho přílohy č. 2), beze změny.
Důležité je v této
souvislosti také připomenout, že stanovené hodnoty v příloze tohoto
stanoviska považované za „množství větší než malé“ současně tvoří výchozí
úroveň pro další trestním zákoníkem předpokládané hranice [srov. zejména § 283
odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) a § 284 odst. 3, 4 tr. zákoníku].
„Větším rozsahem“ je podle judikatury desetinásobek množství „většího než
malého“, „značným rozsahem“ je desetinásobek takto určeného většího rozsahu a
„velkým rozsahem“ pak je desetinásobek takto určeného značného rozsahu (viz
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012,
publikované pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr., a to ve vazbě na kvalifikované
skutkové podstaty podle § 283, § 284
a § 286 tr. zákoníku).
II.
Jak již bylo shora uvedeno, nález pléna
Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. Pl ÚS 13/12 (č. 259/2013 Sb.), zrušil dnem
vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů ustanovení § 289 odst. 2 tr. zákoníku,
ve slovech „a jaké je
množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů“. Ustanovení § 289 odst. 2 tr. zákoníku tedy
nyní zní: „Vláda nařízením
stanoví, co se považuje za jedy ve smyslu § 283, 284 a 286 tr. zákoníku.“
Zároveň však uvedený nález pléna
Ústavního soudu ponechal
v platnosti celé ustanovení § 1 nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ač zrušil
zmocnění k vydání nařízení vlády ke stanovení jaké je množství větší
než malé i u „jedů“,
což vymezuje stále platné ustanovení § 1 odst. 2 cit. nařízení vlády č.
467/2009 Sb. (§ 1 odst. 1 tohoto nařízení vlády stanovuje, co se považuje za jedy ve smyslu
zmocnění § 289 odst. 2 tr. zákoníku v platném a účinném znění).
S ohledem na to, že v důsledku
tohoto postupu Ústavního soudu odpadlo zmocnění k vydání nařízení vlády
ke stanovení, jaké je množství větší než malé i u „jedů“, musel se Nejvyšší soud zabývat i vymezením
tohoto pojmu u jedů, byť zůstalo v platnosti ustanovení § 1 odst. 2 nařízení vlády č.
467/2009 Sb.
V této souvislosti je třeba přihlédnout i
k tomu, že podle uvedeného nálezu Ústavního soudu, přísluší-li normotvorná
pravomoc jinému orgánu, vláda není oprávněna k jejímu výkonu na podkladě čl. 78
Ústavy [nález ze dne 8. 3. 2006,
sp. zn. Pl. ÚS 50/04 (N 50/40 SbNU 443; č. 154/2006 Sb.)]. Jedná se o
klíčovou otázku dělby moci mezi mocí legislativní a exekutivní v oblasti normotvorné.
Ani zákonodárce formou obyčejných zákonů tuto pravomoc nevytváří. Principu
dělby moci naopak odpovídá, že ústavní rozhraničení pravomoci stanoví limity
jak orgánům moci výkonné, tak moci zákonodárné. Proto ústavní vymezení odvozené
normotvorby exekutivy musí být vydáno oprávněným subjektem, nemůže zasahovat do
věcí vyhrazených zákonu a musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný standard, musí být tedy
otevřen prostor pro sféru nařízení. Nařízení vlády tedy podobně jako jiný podzákonný předpis
může toliko podrobněji konkretizovat problematiku upravenou v základních rysech
již samotným zákonem [srov. nález ze dne 14. 2. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 45/2000 (N 30/21 SbNU 261; č.
96/2001 Sb.), nález ze dne
16. 10. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 5/01 (N 149/24 SbNU 79; č.
410/2001 Sb.), nález ze dne
11. 10. 1995, sp. zn. Pl. ÚS 3/95 (N 59/4 SbNU 91; č.
265/1995 Sb.) aj.].
Vymezení, které jednání
je trestným činem, je podle čl. 39 Listiny svěřeno toliko zákonu, k jehož
vydání je podle čl. 15, čl. 41 odst. 1, čl. 45 – 48 Ústavy kompetentní toliko
Parlament.
S přihlédnutím k těmto zásadním
ústavněprávním přístupům a zejména vzhledem k tomu, že zrušením ustanovení § 289 odst. 2 tr.
zákoníku, ve slovech „a
jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek,
přípravků je obsahujících a jedů“, odpadlo zákonné zmocnění k vydání vládního nařízení rovněž
ohledně množství většího než malého u jedů, trestní kolegium Nejvyššího soudu v právní větě pod
bodem II. tohoto stanoviska určilo, že u látek uvedených v § 1 nařízení vlády
č. 467/2009 Sb. a v příloze č. 1 k tomuto vládnímu nařízení, kterou ponechal
uvedený nález Ústavního soudu beze změny, se za „množství větší než malé“ pokládá takové
množství jedu, které na základě současných vědeckých poznatků může po
jednorázovém nebo opakovaném podání způsobit poškození zdraví.
III.
Trestní kolegium Nejvyššího soudu stanovilo
v příloze tohoto stanoviska orientační hodnoty určující „množství větší
než malé“ u omamných látek, psychotropních látek a přípravků je obsahujících. Tyto
hodnoty slouží k vymezení uvedeného pojmu u trestného činu nedovolená
výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle
§ 283 odst. 2
písm. d) tr. zákoníku a zejména u trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §
284 odst. 1, 2 tr. zákoníku. U posledně zmíněného trestného činu v případě
zaviněného přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu slouží tyto hodnoty
i pro stanovení spodní hranice trestní odpovědnosti, což na druhé straně neznamená,
že by přechovávání omamné nebo psychotropní látky v množství, které
nedosahuje takového množství, bylo v souladu se zákonem, neboť jde nejen o
čin protiprávní, ale také o jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem
společnosti, ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“). Podle tohoto ustanovení musí
být takové jednání za přestupek výslovně označeno v zákoně o přestupcích
nebo v jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle
zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin.
V ustanovení § 30 odst. 1 písm. j) zákona
o přestupcích, upravujícího přestupky na úseku ochrany před alkoholismem a jinými
toxikomaniemi, je stanoveno, že přestupku se dopustí ten, kdo neoprávněně přechovává v
malém množství pro svoji potřebu omamnou nebo psychotropní látku.
Trestní kolegium Nejvyššího soudu na základě
uvedených důvodů zdůrazňuje, že pokud množství omamné a psychotropní látky u pachatele, který zaviněně
přechovával takovou látku pro vlastní potřebu, nedosáhne „množství většího než
malého“, půjde při splnění
všech ostatních zákonných
znaků o přestupek na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi
podle § 30 odst. 1 písm. j) zákona o přestupcích, neboť neoprávněně přechovával v malém množství pro
svoji potřebu omamnou nebo psychotropní látku. Proto není správná praxe
těch soudů, které při
neprokázání přechovávání omamné a psychotropní látky pro vlastní potřebu z
hlediska jejího množství, tedy „v množství větší než malém“, zprošťují obžalovaného obžaloby, jak na to
upozornil ve svém vyjádření Krajský soud v Českých Budějovicích. Správně je třeba
v těchto případech podle § 222 odst. 2 tr. ř. postoupit věc (žalovaný skutek) příslušnému jinému orgánu k rozhodnutí, zda se nejedná o přestupek na úseku ochrany před alkoholismem
a jinými toxikomaniemi podle § 30 odst. 1 písm. j) zákona o přestupcích.
V Brně dne
13. 3. 2014
Předseda trestního kolegia NS
JUDr. Stanislav Rizman v.
r.
Za správnost vyhotovení: Michaela Burianová
[4][4] V tomto stanovisku se
uvádějí mimo obecných přístupů, se kterými je třeba v mnohých směrech
souhlasit, ovšem také nepřesná čísla, zejména pokud se zde uvádí, že např. u metamfetaminu
dosavadní plénem Ústavního soudu zrušené nařízení vlády považuje za hraniční
hodnotu množství většího než malého 2
g, což odpovídá asi 40 průměrným dávkám (srovnej údaj o množství
odpovídajícím jedné dávce v někdejším pokynu obecné povahy nejvyššího státního
zástupce č. 6/2000, který ovšem stanovil jako tuto hraniční hodnotu množství na 0,5 g, což odpovídalo 10 dávkám). Zde došlo k zaměnění
dvou hodnot množství účinné látky, které je vždy rozhodující, a směsi
dosahující svou hmotností „množství větší než malé“. Ve skutečnosti došlo sice
k nárůstu prahového množství, ale nikoli v tvrzeném rozsahu – u
účinné látky metamfetaminu to bylo z 0,5 g na 0,6 g a u směsi z 1 g (10 dávek po 50mg) na 2 g (srov. k tomu i
přílohu č. 2 k pokynu
obecné povahy nejvyšší státní zástupkyně č. 1/2008, o trestním řízení).
[5][5] U omamných a psychotropních látek, které mají léčebné
využití, byla stanovena horní hranice malého množství jako sedminásobek
(průměrné) denní dávky. Tj. množství drogy/léku na týden při běžných dávkách
(tj. např. u benzodiazepinů, barbiturátů, buprenorfinu či metadonu).
V případě drog, které nemají léčebné využití, bylo postupováno analogicky
a prahová množství byla v zásadě stanovena jako cca týdenní (průměrná)
dávka. Týdenní množství bere v potaz přirozené sociální týdenní rytmy
(pracovní týden, víkend), nenutí závislého občana, aby byl v každodenním
kontaktu s nelegálním drogovým trhem.
